Moruše jsou nejen vynikající ovoce

Pro mě byla muruše neznámá až do mých 17 let. Teprve, když jsem ambulantně začala chodit do nemocnice, tak tam v zahradě, bylo něco, co jsem neznala. Na vybídnutí jsem ochutnala a bylo to moc dobré. Moje vysoká postava mi dovolila natáhnout se výše, než ostatní - tak jsem si na moruších pošmákla.

Moruše znám, jako děti jsme je jedlý, docela mi chutnaly. :-)

Také jsem před léty zasadila bílou moruši a skutečně hodně padá, asi je skutečně lepší jak píše paní Soňa ta tmavá. Ale i tak moc děkuji za tyto zajímavé informace...

Vzpomínám na obrovské moruše, které rostly na pozemku babiččiných příbuzných v Brně. Černé moruše byly obrovské, spadané chutnaly nejvíc krocanům. Planá moruše roste v našem parku, ale plody jsou malé, tak akorát ptáčku do zobáčku.

Jedna moruše přečuhuje do ulice a nikdo neochutnává. Chodník je pak puntíkatý.

Soni, stejně tak je to u nás na zahradě. Máme bílou moruši, obrovský agresivní keř, drobounké plody, snědla jsem jich možná deset, ostatní opadaly bez užitku. Asi půjde ven. Ale mám jednu příhodu z dětství. Bylo mi možná pět a bydleli jsme na Slovensku. U sousedů měli dvě obrovské moruše a na jednom stromě byla houpačka a vedle ve dvoře hejno hus. Já se houpala a volala pořád výš, ještě výš. Houpačka se utrhla a já přes plot zahučela mezi ty husy a do rozpatlaných moruší a husích .... Jinak se mi nic nestalo.

Moruše mi chutnají, ale u nás roste jen jediný strom, a to u silnice, na které plody většinou mizí pod koly aut.

My jsme si před lety koupili na Zahradě Čech moruší bílou, vyrostl z ní mohutný strom a na něm sladké drobounké plody a ty padají. Asi ta moruše tmavá je lepší.

U nás na sídlišti chodím kolem morušovníku téměř denně, ale ještě mě ani jednou nenapadlo z něj ochutnat, tak to snad tentokrát zkusím.

Moruše se na Moravě pěstovaly už když jsem byla hodně malá holčička, asi v roce 1956. Po cestě z Brna přes Židlochovice do Hustopečí a do Horních Bojanovic, tam všude rostly morušovníky. Babička je měla na dvoře. Jeden plodil bílé moruše a druhý tmavě červené. Děda moruše sbíral, dával do sudu a pálil z nich "morušovnicu". Dlouho jsem morušovník neviděla, až předloni v Crne Goře, kde právě dozrával a loni v Polsku ve městě Morawica. Tam ale ještě nebyly zralé.