V Roudnici nad Labem jsem byla tento rok již potřetí. Asi si tak vynahrazuji předchozí více než šedesátiletou absenci. Kdo je připraven, nebývá překvapen. Připravena jsem nebyla, a proto mne překvapilo, že se jedná o dva v jednom.
Potěšilo mne, že většina místností v zámku je prázdná, a prohlídka tedy trvala velmi přijatelnou dobu. Přátelé historie prominou, ale patřím k těm, kdo si myslí, že některé zámky jsou uvnitř všechny stejné. Na dějepisné příběhy nemám paměť, čísla nemám ráda, proto si nepamatuji letopočty, v rodinných vztazích se příliš nevyznám. Při návštěvě hradu či zámku vnímám a nasávám jeho atmosféru. Tu si pak dlouho pamatuji. (Proto také vím, že jako mladá jsem chtěla bydlet v Hrádku u Nechanic.) Atmosféry měl hrad i zámek dostatek. Prohlídka začala na hradě. Starobylé mohutné zdi, přítmí. Moc pěkné. Překvapení v podobě ochutnávky místního vína. Výborného. Sympatický průvodce. Naše Roudničanka Ála si sice postěžovala, že říkal něco jiného, než ten minulý – ale to mi nevadilo. Mně by mohl napovídat cokoli. Byla jsem ráda, že to má spád.
Na fotce číslo 6 se Ála s Jitkou dívají do 16metrové hloubky. Na skutečného kostlivce, který tam leží – viz následující fotka. Na fotce číslo 10 je dřevěný strop (nikoli podlaha, kdyby si někdo myslel).
Teď už bez legrace. Hrad i zámek se mi velmi líbily. Stejně jako celý výlet. Největší zásluhu na tom má Ála. Je báječná společnice, své město velmi dobře zná. A já vám nyní nabízím k prohlédnutí 36 fotografií, které jsem pro vás vybrala.