ilustrační foto: pixabay.com

Možná

16. 8. 2019

Moje poezie

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Benjamin Zigmund 31.8.2019 12:50

Plnánadějí jako ta křehká láska, která neustále doufá a žije pro naděje návratu. Jak hořká je slza utopená v polštáři! Ale naděje, ba i láska sama zůstává vůči tomu, kdo zraní duši bodcem hořkosti...Ale Vaše duše umí tuze milovat !!!

Alena Várošová 21.8.2019 19:53

Zuzko jak dech beroucí,nádherná nikdy nekončící báseň.,plná něhy,naděje a touhy.Děkuji na tisíckrát.

Lubomír Müller 20.8.2019 11:18

♥

Jiří Libánský 18.8.2019 12:58

Lásky mají tu zvláštnost, že někdy i když už nejsou, tak přesto nikdy neskončily.

Květa Chobotová 17.8.2019 13:26

děkuji moc za nádherné verše, hezky pohladily u srdíčka

Jan Zelenka 17.8.2019 10:29

Zuzko, tohle je nádherné vyjádření. Těžko hledám slova. I když je obloha často zatažená, tam někde nad těmi mraky ale pořád září slunce. A stejně jako ta naděje, i ono zazáří, když se mraky rozplynou.

Dagmar Bartušková 16.8.2019 19:56

Zuzko, četla jsem to jedním dechem.

Jitka Hašková 16.8.2019 18:48

Krásné, ale pro mě už beznadějné.

Jana Šenbergerová 16.8.2019 17:05

:-)

Libor Farský 16.8.2019 14:50

Já si již Tvé verše vždy čtu opakovaně, tak se mi líbí ...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek