Malá glosa jazyková

Osobně patřím také k těm, kterým poangličťování ve všech oborech (snad kromě techniky) vadí. Jednou jsem zde měla příspěvek s názvem (myslím) Cestou do práce, v němž jsem zmapovala názvy obchodů pouze v jedné ulici vedoucí na Staroměstské náměstí. Vycházet takto vstříc turistům a naproti tomu ponižovat naši mluvu je přinejmenším ubohé, protože ze zboží ve výkladní skříni i Číňan pochopí, o jaký typ obchodu jde. Díky za tento kritický příspěvek.

Ani se mi nechce věřit, že tyto nadpisy opravdu pocházejí z místního knihovního zpravodaje. Není náhodou právě knihovna instituce, která by měla o náš rodný jazyk dbát a usilovat o jeho zachování (dej, ó pane)? Já bych tam asi s tím zpravodajem zašla. A právě u stolu v Zámecké restauraci jsme se v úterý na toto téma bavily. Bavily ve smyslu hovořily, protože k bavení na tom podle mě nic není.

Děvčata, jak píše Věrka, naše hlasy jsou skutečně hlasem volajícího na poušti. Potřebujeme druhé národní obrození - ale kde vzít lidi?! To bychom museli oživit Šafaříka a tehdejší národní buditele. Dnešní mladí to určitě nejsou.

Plně s vámi souhlasím. Taky mi to vadí, angličtinu trochu ovládám, ale žiju v Česku, tedy doufám, bohužel si myslím, že bude hůř. :-)

Honzo, díky. V práci jsem napsala pár článků na téma angličtina jako lingua franca a spolu s několika věhlasnějšími kolegy vystupovala proti jejímu nadměrnému a zbytečnému pronikání do češtiny. Leč byl to hlas volajících na poušti. Před časem jsem dala do FD fotku jednoho obchodu u nás v Holešovicích. Jmenuje se LAHOODKY. Asi podle vzoru Robin Hood. (Nekoupila jsem si tam ani rohlík.)