Z deníčku hlídací babičky

Jste úžasná. Nevím jestli naštěstí nebo naneštěstí nic takového zvládat nemusím.

Když jsem dříve u sebe mívala tak malá vnoučátka, tak večer jsem do postele neuléhala, ale přímo padala... Dnes už i ti moji nejmladší mají víc roků, já ovšem každý večer do postele přímo "upadám" - ale nyní už zde vnoučátka přes noc nemívám tak často, ale i tak díky rodičům moc za ty nádherné chvíle s vnoučky !!

Vlaďko, můžete být na sebe pyšná. Zvládla jste to na jedničku. Zuzana píše, že si tu situaci nedovede ve skutečnosti představit. Já ano, a to v živých barvách. Taky totiž hlídám vnoučata. Skoro se mi zdálo, že babička nejste Vy, ale já. Moc hezké vyprávění.

Pro mě je to vyprávění skoro jako nějaká povídka, skutečnou situaci si neumím představit.

Hezky po pravdě, že je to i pro mne čím dál větší záhul. Na rozdíl mi je vozili dostonat, na prázdniny a bez rodićů ti bylo v pohodě. Jen při malých dětech jsem se vůbec nevyspala, ta zodpovědnost. Jen trochu vnouče zavrnělo, byla jsen v pohotovosti.. Teď hlídán jen jednoho, za to velmi často.

Připomněla jste mi i moje hlídání vnoučat. Hlídala jsem je od 4 měsíců, to byl někdy nápor na fyzičku i nervy. Dnes už je to pohoda, ale ráda na to vzpomínám, časy jejich ranného věku však už nikdy nevrátím, škoda...