Zklamání po půl století

Hanko B. ozvi se mi do přátel, třeba se nějak nakontaktujeme a spolu zavzpomínáme. díky, budu moc ráda

Moc děkuji za milé zavzpomínání na krásné časy , které jsme zde jako děti trávily s kolínským plaveckým oddílem. Mám před sebou pár fotografií , ale vzpomínky odsud máme všichni v srdíčku. Nádherné časy , nedá se zapomenout...

Jezdila jsem jako dítě, pak instruktorka, pak vedoucí a hlavní vedoucí a jezdím zase jako vedoucí do táborů pro seniory. Samozřejmě 50 let je vidět na vývoji. Co tenkrát bylo fajn a normálka, to dnes děti ani dospělí už neuznávají. Děti jezdí na drahý tábor jen na týden a jsou zoufalé, jestli tam je slabá wifi.

Váš článek jsem četla a při čtení vzpomínala na svá dobrodružství na pionýrských táborech. Byla velmi podobná těm vašim a moc jsem se vždy na tábor těšila. Později , jako studentka, jsem jezdila jako oddílová vedoucí a se svěřenými dětmi jsme to prožívaly společně. Moje "děti" z těchto prázdninových táborů mě ještě roky potkávaly a hlásily se ke mně. Byl to příjemný pocit.

Děkuji všem,kteří četli a těm, co přidali i komentář k mému nostalgickému vzpomínání

Jak zpívají Chinaski, Nic není jako dřív Nic není jak bejvávalo Nic není jako dřív To se nám to mívávalo.... Na táboře jsem nikdy nebyla, ať už z jakéhokoliv důvodu, ale kdysi jsem někde četla, nebo slyšela, že "smaženice z hub a "staré lásky" se nemají ohřívat, nedělají organismu dobře". A tak se občas do vzpomínek vracím, ale jen proto, abych si uvědomila, jak se mám dnes dobře a zklamání se nedostavuje. Naučila jsem se žít přítomností.

Dýchla na mě nostalgie...taky jsem jezdila na tábory, jako dítě i jako vedoucí. A při pohledu na vnuka, který na chalupě tráví prázdniny většinou na počítači, mi je všelijak.

Nádherné retro, takový pohled zpátky ve mě vyvolává krásné nostalgické emoce. krásný text!!

Nostalgické vzpomínky na prázdninové pobyty na táborech. Taky jsem jezdila a moc ráda, užila se spousta legrace. Dneska si nikdo nedovede představit, že by dítě poslal na tábor na tři týdny, jak by to chudinka přežilo? Někdy je ale lepší nechat si vzpomínky v srdci, nevracet se a ušetřit si zklamání.

Nojo,co paní mohla po těch letech čekat....místo asi nebylo tak lukrativní,aby si z toho někdo udělal zdroj byznysu,tak to vše zarostlo,napůl spadlo a vůbec se k nepoznání změnilo.Dnes by skoro žádné dítě nejelo na celé 3 týdny na tábor : rodiče by mnohdy na to ani neměli,zvláště,kde je víc dětí v rodině.Já sama od 1. třídy až po 9. byla každý rok jednou,ale i 3x na táboře,tehdy vše skoro zdarma od ROH. Ráda vzpomínám,ale tak jako já sama nemládnu,tak vím,že ta místa našich táborů jsou dnes jiná,nebo již neexistují,a tak nebudu zklamána,když zůstanu jen u těch vzpomínek!