Mám pocit, že už vlastně nezávidím nikomu. Mám, co snesu a můžu mít, a je to ! Auto? Neumím řídit, tak na co by mi bylo ? Vila? Abych ji snad musela uklízet a udržovat ? Zahrada ? Už se na zahradě nemůžu realizovat z různých důvodů. Služky a zahradníci? Nelíbilo by se mi, dívat se, jak se pro mne plahočí. Děti ? Už se rozprchly, ale mají se celkem dobře Že jezdí na dovolenou do exotických krajů ? Co já bych tam dělala, když špatně chodím?. K moři ? Nesmím na sluníčko a vůbec už ho špatně snáším. Hodně dobrého jídla ? Na co?. Abych ztloustla a neunesly mě nohy? Hodně peněz? A co bych si koupila? Zlato a drahé kameny? Není důvod si na staré hrdlo věšet drahý náhrdelník. Oblečení? Jo oblečená chodím, ale přiměřeně věku .Minisukně a roztrhané kalhoty kriticky zavrhuji..
Teď by se možná mohlo zdát, že vlastně závidím mládí, protože to ještě může tohle všechno. Ale mládí také nezávidím.Už jsem si užila svoje a jsem ráda, že to mám za sebou.Nebylo to vždy úplně jednoduché. A ty nepravosti, které se dějí u nás i ve světě, tak ty těm mladým nezávidím vůbec.
A docházím k závěru. Ano, jsem stará a zjišťuji, že toho potřebuji čím dál méně, ale vúbec mě to netíží .Mám kde spát, co jíst, mám svůj klid, svého pejska, pár přátel a lidi, závist už se mě opravdu netýká. Přeji si jenom trochu toho zdraví a co nejméně bolestivý konec.A víte, že bez té závisti je ten život nějaký jednodušší?
PS. A teď mám strach, aby mi někdo nezáviděl to stáří.