FOTO: dobrý anděl

Dobří andělé se vracejí!

12. 9. 2019

Myslíte si, že 22 miliónů korun je hodně? Pro každého z nás ano. Ale ne pro všechny ty rodiny, jejichž život krutě zasáhla onkologická nemoc jejich dítěte anebo samotného rodiče.

Můj příběh

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 14.9.2019 13:55

Vhání mi to slzy do očí,vím jak je těžké se postarat o nemocné dítě dlouhodobě a proto nadace Dobrý anděl, je velice prospěšná a potřebná.

Alena Vávrová 13.9.2019 10:37

Dobrý článek. Také již mnoho roků přispívám jinde.

Libuše Křapová 12.9.2019 17:11

V rodině těžce onemocnělo dvouleté dítě. Matka na mateřské, posléze na ÚP, protože kvůli dítěti nemohla nastoupit do práce. Otec zátěž nevydržel a opustil je. Platil je nutné výživné, nezohlednil zvýšené potřeby dítěte. Matka žádala o příspěvek na péči, ale jeho schválení trvá několik měsíců, Pomáhala finančně celá rodina z matčin strany, dokud jim samotným peníze stačily . Dobrý anděl naskočil zhruba do dvou týdnů od odeslání prosby o pomoc a zaslání potřebné dokumentace. pomoc trvala do výrazného zlepšení zdravotního stavu dítěte, kdy už matka mohla nastoupit na částečný úvazek a dítě do školky pro postižené děti. Díky za článek, Oldřichu, a pokud má někdo problémy s nazíráním na neziskovky, tak si snad tady uvědomí, jak moc je většina z nich důležitá

Zuzana Pivcová 12.9.2019 15:30

Člověk chodí kolem fotoplakátů s nemocnými dětmi, ale teprve když se octne v blízkosti nemoci, pochopí, co znamená lidská pomoc a solidarita. I já jsem chtěla kdysi na základě výzvy v TV být dárkyní kostní dřeně, ale už jsem byla za věkovou hranicí. U finanční pomoci si mnohdy určujeme hranice sami. Díky, Oldo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková