Holky z naší školky

Jani, děti občas umí skutečně pobavit. :-) :-) :-) Já milovala ve školce jednoho kluka tak, že jsem s ním i tančila a nosila mu tajně buchty. U nich doma se nepeklo. Občas je musel tajně ukusovat na hřišti. Díky článku jsem se vrátila zpátky do dětství. Děkuju.

Děkuji za pochvaly ! :-)) Jitko, já to mám obráceně - jen jednoho kluka. Takže ten má mezi těma holkama "školu", žije v holčičím světě, ale má klučičí zájmy a manýry, takže s ním pro změnu jsem nucena lovit všelijakou havěť apod. Děti člověka nabíjí, zapomene na chvíli na to, co ho třeba trápí...

Ano paní Jano, příběh vaší vnučky je mi nějak povědomý, máme ve školce 3,5 letou pravnučku, sice ze zdravotních důvodů nemůžu pro ní do školky chodit, ale její zážitky mám z první ruky, nedávno mě vzali mladí na nákup, tak mi ukazovala odřený loket, prý jí to udělal chlapec, který se na ní pořád dívá. Jak roztomilé jsou dětské lásky, jak jsme šťastní, že s nimi ještě můžeme tyto zážitky sdílet. Máme čtyři vnuky-kluky, které bezmezně miluji, ale tato malá princezna mě dodává radost ze života, která se v poslední době u nás vytratila. Když jsem s nimi naposled byla na nákupu, tak vnuk trochu přidal na rychlosti v autě, a zezadu se ozvalo, "tatínku, jedeš jako blázen!" Ještě, že tu holku máme.

Sleduji vnučku přes stránky lesní školky a vždy tam jsou rozesmáté tváře. Děti musí být mezi dětmi.

Úsměvný článek. Naší téměř 4leté vnučce se líbí sousedů synek, který je o 6 let starší, a když dojdou na zahradu, tak visí na něm jak pijavice. Jo, jo láska kvete v každém věku...…...

Jani :-)