Zrcadlo nesplněných přání 12

Stále čtu a líbí. Básně krásné.

Mládí v zajetí svých citů to vůbec nemá jednoduché. A je to i značný kus odvahy vracet se obšírně k tomu co jsme prožili, či přáli jsme si ? Poezie nádherná.

Dnes mám pocit, že mé studium šlo naprosto mimo mé zájmy, a to jsem ani v nejmenším nevedla bohémský život. Po přednáškách a cvičkách jsem coby pomvědka shromažďovala materiál pro práci své profesorky. Bývala jsem na fakultě do pozdních večerních hodin. Líbí se mi dvě roviny vašeho vzpomínání bez ohledu na to, co je autentické a co už jen fabulace. Důležité je, že je to ve prospěch čtivosti.

Věrko, je mi jasné, že podniknout tak hlubokou pouť do své minulosti může být i rizikové. Člověk může snadno na té cestě zabloudit. Ale pozor! Co je zde fikce a co vlastně skutečnost? Sám už o tom pochybuji.

Já jsem na fakultě nevedla život bohémský, přesto převážně radostný. Mé problémy s pedagogikou přetrvávaly celé čtyři roky. U státnic jsem ji měla za tři. Dostala jsem jednu otázku, k níž jsem během přípravy na zkoušku nic nenašla. Je zajímavé, že v němčině nás kurent neučili. Takže coby samouk jsem schopna ho s velkým soustředěním číst, psát jím určitě ne. S kluky jsem v té době nechodila. Zato coby pomvědka s vyučujícími do hospody. Básničky psal Karel krásné. Moc se mi líbí Karel starší. Ale nevím, jestli bych chtěla podniknout takovou pouť do své minulosti. Jendo, těším se na pokračování.

Paní Puchalská, pokud vydržíte číst dál, tak vydržte. Nejsem ještě ani v polovině. V každém případě velký dík za váš zájem.

Že by byl už konec?