Před týdnem jsem byla na první módní přehlídce ve svém už poměrně dlouhém životě, ne jako manekýna, ale jako pozorná divačka a fotografka.
Konala se ve Zlíně, pro mě velmi blízkém městě, které leží jen 20 km od našeho Holešova. V Baťově Zlíně, dříve Gottwaldově, jsem prožila čtyři asi nejpěknější roky, roky studentské. Navštěvovala jsem Střední ekonomickou školu, dnes Obchodní akademii. Místo, ve kterém se přehlídka konala, oživilo moje vzpomínky na tehdejší obrovský národní podnik Svit, kam jsme každý druhý čtvrtek chodili na tzv. praxi, abychom přičichli k pořádné práci a poznali, jak se takový (v té době módní střevíček na 8cm podpatku) vyrábí. Neměla jsem tyto čtvrtky vůbec ráda. Pracovnice, ke kterým nás mistr na dílně přidělil, si nás nevraživě prohlížely a dávaly nám najevo, že je od práce zdržujeme a že my si budeme sedět v teplém kanceláři na zadku, a ony budou celý život makat u pásu. Něco jiného to bylo o prázdninách, když jsme si mohly s kamarádkou na stejné dílně vydělat nějaké penízky na hezký svetřík nebo nové boty. V závodě pracovalo několik stovek zaměstnanců, hlavně žen, a na internátech bydlela samá děvčata. V té době připadalo ve Zlíně na jednoho jinocha šest dívek. Já jsem se pro jistotu poohlédla po chlapci v jiném okrese. Dnes se boty vyrábějí hlavně v Asii, a pan Baťa by nad jejich kvalitou určitě zaplakal.
Areál bývalého Svitu je krásně architektonicky upravený a je dobře, že má všestranné využití. Samotná přehlídka probíhala ve velké kavárně v budově č. 15, která je v současnosti sídlem Baťova institutu. V této budově je umístěna rovněž velká akademická knihovna. Módní přehlídka se skládala ze tří částí.
V první jsme si mohli (píšu měkké i - bylo tam i pár odvážných mužů) prohlédnout modely pro volnočasové aktivity. Byly velmi kreativní a všem modelkám to moc slušelo. Některé předváděly i se svými vnučkami, ze kterých určitě vyrostou příští manekýnky.
Druhou částí byla kulturní vložka tanečního historického souboru, který nám předvedl několik tanců z dávných století a z různých zemí. Jejich kostýmy byly velmi zajímavé a hodně pracné. Mohli jsme si udělat představu, jaká móda se dříve u dvorů nosila. Ušití takového kostýmu muselo být velmi náročné. Dozvěděli jsme se, že oblékání modelu zabere i hodinu času a je k tomu zapotřebí druhá osoba.
Ve třetí části jsme měli možnost prohlédnout si společenské šaty. Některé modely byly doplněny kloboučky a klobouky, které jim dodávaly potřebný šarm. Akce i prostředí se mi moc líbilo, ale největší radost jsem měla z toho, že jsem tam mohla potkat známé i neznámé kamarádky z i60, které jsem doposud znala jen přes PC. Škoda, že bylo tak málo času na popovídání, některé přijely z daleka a musely se do večera dopravit domů. Určitě jsme se neviděly naposledy, už teď se těším na setkání v Litoměřicích.