Když se matka a dcera nenávidí. Jak se s tím vyrovnat?

Tento článek mne velice dojal. Mé mámce je 86 let a máme velmi srdečný vztah. Bydlím sice v Praze, ona na Dobříši, ale často ji navštěvuji. Ona je mi oporou a já jsem její oporou. Jsem naprosto převědčna, že to co se stalo v minulosti je již pryč. Všichni starší lidé bez vyjímky potřebují pochopení a hlavně pocit, že je jim nasloucháno. Jistě není věk 86 let jednoduchý. Moje mamka patří do jiné generace. Hodně jsem se z toho poučila. Jsem hodně kreativní, učím se jazyky, průvodcuji a začala jsem psát knížky........Uvědomila jsem si, že je nutné připravit se na stáří. Moje mámka málo vidí a já jsem jí chtěla proto pomoci hudbou. Koupila jsem jí radio a dala jsem jí dost CD, aby mohla poslouchat klasickou a jinou hudbu. Bohužel se mi to nepodařilo. Ale stačí, že ji navštěvuji a naslouchám jí.Mám ji ráda takovou, jaká je. Se srdečným pozdravem všem a prosím naslouchjte svým roičům, jistě to není lehké, když se ocitají sami a všichni kolem mají jen hodně práce a nikdo na ně nemá čas.

P"rotivné a neuznalé matky i dcery si zaslouží jen ignoraci.

Taky se neodvážím odhadnout, kdo je více na vině. Je to tak, že s přibývajícími léty se naše výraznější vlastnosti prohlubují, což může dospělým dcerám vadit. Jak to okolo sebe vidím, více problémů mají opravdu ženy. Muži tolik neřeší a taky si nevytvářejí nepodložené domněnky, nedávají mladým nevyžádané rady atd. To bychom od našich mužských měly okoukat a vzít si ponaučení. Byly bychom spokojenější.

Mám dvě dcery a s každou zcela jinou zkušenost. To, co jedna oceňuje, mi druhá vyčítá. No a co? Naštěstí mi to nebrání v tom, mít je obě ráda. Všechny tři děláme jen to, co je v našich silách. Máme takové rodiče, jaké si vybereme. Opačně to nejde. Já jsem si vybrala dobrou maminku. Vyzbrojila mě do života vším, čím mohla. Jsem jí za to vděčná, i když byla přísná. :-)

Moje maminka byla chápající,laskavá a vždy pomoci. Jsem ráda ,že jsme já a sestry měly bezvadnou mamku, která nás vždy chránila,když náš táta byl hrozně přísný a neoblomný a pro ránu nešel daleko. Moc mi maminka chybí,ale ve vzpomínkách stále žije.

Je to problematické téma. Ale chyba nemusí být vždy jen a jednoznačně na straně matky.