Ilustrační foto: pixabay.com

Zápisky houbaře

1. 10. 2019

Nalákání fotkami krásných hřibů a zprávami, že rostou, nezůstalo bez odezvy a probudilo moji houbařskou vášeň. Vybavila jsem se repelentem, láhví s pitím a košíčkem s nožem. Na hlavu si připravila praktický klobouk, který používám jen v lese, jako ochranu hlavy před obtížným hmyzem.

Můj příběh

Autor: Věra Lišková

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 15.1.2020 12:15

Pravdu opravdu nemají! Není nic krásnějšího než se prodírat ranním lesem při hledání hub. Ovšem i během dne.

Drahomíra Stínilová 2.10.2019 14:13

Znám to. Letos dcera kvůli naší informaci přiletěla z USA na houby, protože jejich hledání jako dítě milovala. Byly jsme několikrát na různých místech, výsledkem byl jeden seschlý hříbeček. Za týden po jejím odletu jsem našla na stejných místech plný košík praváků. Ale na Facebook jsem to raději nedávala, to by mi neodpustila.

Hana Rypáčková 2.10.2019 11:28

Ráda chodím lesem a houby se mi líbí všechny.

Soňa Prachfeldová 2.10.2019 05:28

Miluji lesní toulky a když jsou spojeny s nacházením hub, jsem šťastná jak blecha.

Zdenka Jírová 2.10.2019 00:55

Celý život jsem byla vášnivá houbařka, manžel také. Také houby ráda jím na všechny možné způsoby. Škoda, že teď jsem už odkázaná na houbové dárky od přátel, protože už do lesa jít nemohu. Včera mně udělala radost vnučka, když mi přinesla plno hub ze své výpravy. Už jsou v ledničce zamražené.

Eva Mužíková 1.10.2019 18:31

I já patřím k těm, kteří houbařině podlehli, ale s tím rozdílem, že je opravdu ráda na kraji lesa rozdám. / nebo obejdu sousedy /. Kecala bych, kdybych nepřiznala, že houbové řízky a smaženici odmítám, to ne, ale nesmažím, nenakládám, maloučko zamrazím.

Libuše Křapová 1.10.2019 16:24

Věro, ne, nemaji mladí pravdu :-) Koukání do mobilu nenahradí tu pravou houbařskou vášeň. Mirek H. to krásně vystihl. Já byla letos dvakrát a už netrpělivě plánuji třetí návštěvu lesa. Protože u nás za humny sice les je, ale v ně už tři roky rostou hlavně kloši. Na hřiby a další houby letos jezdím do Luhaček :-) Klíšťata jsem letos také chytla. kpodivu ne v lese, ale z trávy na zahradě :-(

Anna Potůčková 1.10.2019 12:34

Chodím na houby také moc ráda. Sbírání hub je i pro mně droga a jejich pojídání v různé úpravě můžu říci, že také.

Helena Votíková 1.10.2019 10:48

Víkend strávíme s přáteli opět na Medlově a už se těším, že půjdeme houbařit.

Vladislava Dejmková 1.10.2019 10:32

Na houby chodím ráda, ale už je musím rozdávat. Před odchodem do lesa dělám také manévry, abych minimalizovala přítulnost klíšťat k mé osobě. Ráno spolknu jeden B-komplex, před odchodem do lesa použiji spraj proti klíšťatům. Letos dobrý. Byla jsem loni očkovaná, asi klíšťatům nechutnám.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá