Láska po šedesátce. Proč často krachuje

Pro mě je odpověď na otázku "Proč často krachuje" docela jednoduchá. Protože to, čemu říkáme láska, žádná láska není. A to stejně v mládí jako ve stáří. V mládí se jen možná méně kalkuluje, i když v dnešní době je to jinak, než když jsem se zaláskovala já. S tímto názorem se dá samozřejmě nesouhlasit i polemizovat. Jsouce nedokonalí, těžko můžeme očekávat, že potkáme někoho dokonalého. Osobně si myslím, že jsme dokonalí všichni, jen ta míra dokonalosti se různí. Pokud ovšem za dokonalost nepovažujeme tučné konto, a to v jakékoliv podobě. Pak se i nějaká ta nedokonalost dá přehlédnout. Jitko, v podstatě s tebou souhlasím. Naštěstí máme všichni možnost volby. Kdo chce z "dobrých důvodů" být sám, ať je, bude mu dobře. A kdo chce ze stejných důvodů být s někým, bude mu také dobře. :-)

Buď beru, nebo nechám být.

...., à propos, jak pro vás mohu být "vážená"? Osobně si vážím lidí, kterým rozumím.

To nejste sám, každý jsme zkrátka nějaký :-)

A to se ptáte nás? Vždyť ani "postel" není jen místo o bohapustém š....í :-) :-) :-)

Jsi tak půl na půl. Jo je to oříšek.

Výborný článek , ze života . Mužskēho již nikdy více . A Jirak mně v tom jen utvrzuje.

Už je to dlouhých 20 let, co mi manžel na druhé naše setkání, krátce po mém rozvodu a úmrtí manželovy partnerky na akutní leukémii, u příležitosti mých padesátin, přinesl kytici růžových gerber. Ani jeden z nás nechtěl být sám. Po roce a půl jsme, po vzájemné dohodě, náš vztah ztvrdili manželským slibem. Samozřejmě přešly i mráčky, ale stále je to vztah o vstřícnosti a tolerantnosti k názorům druhého. Ono totiž bez lásky a tolerantnosti to nefunguje v žádném vztahu, bez rozdílu věku, ale ani mezi lidmi obecně.

Moje dlouholetá přítelkyně se právě po oné magické šedesátce vdala. Za pána kterého znala opravdu dlouhou dobu (30 let). Každý měl předtím partnera, ale když zůstali sami dali se dohromady. A manželství je to pohodové a jsou spolu stále rádi. Oba mají své koníčky a tolerují se. Je to moc hezké soužití dvou lidí v nejlepších letech. Jí je 73 a jemu 76 let.

Pokud se chtějí 2 lidé ve vyšším věku pokusit o společné žití, pak je třeba to ocenit a akceptovat. Je to větší odvaha než v mládí. Každý toho schopen není.