Vidí kolem sebe hodně případů, kdy láska do života starších lidí vstupuje. A také zase rychle vystupuje. Proč?
Každý, kdo se zkouší seznámit ve vyšším věku, je hrdina, dobrodruh, odvážlivec, ale hlavně optimista. Protože pesimisté přistupují po padesátce k seznamování s těmito názory:
Kvalitní lidé jsou dávno zadaní.
Už se nechci přizpůsobovat, měnit své zvyky.
Má děti, vnoučata, kdo ví, jak bych s nimi vycházel.
Nechci si na stará kolena přidělávat starosti a ještě o někoho pečovat.
Takže je na čase říct následující krutou větu: Pesimisté mají pravdu. Mluví přesně o těch příčinách, kvůli kterých se vztahy zralých lidí nejčastěji hroutí.
Tady je jejich přehled.
Narušení zavedeného stylu života.
To, co je při seznamování hezké, se zanedlouho může ukázat jako problém. Čím je člověk starší, tím více to platí. Příklad? Šedesátiletá Alena se seznámila s o něco starším mužem, který se v internetové seznamce prezentoval jako nadšený kutil, chatař. Začátky byly přímo skvostné. Alena začala jezdit k němu na chatu na Sázavu. Ač nikdy neměla vztah k přírodě, natož k zahrádkaření, začala sázet kytky, plít záhonky. Dokonce si koupila montérky, fotila se v nich a snímky posílala kamarádkám, které žasly, jak Alena, milovnice kaváren a divadel změnila životní styl. A záviděly jí. Láska dělá divy, říkaly. Po dvou letech Alena opět navštěvuje pražská divadla a kavárny. A vypráví kamarádkám toto: „On neměl kromě té chaty žádné zájmy. Když jsem jednou koupila lístky do kina, usnul tam a chrápal tak hlasitě, že jsem se styděla. Chrápal každý večer už v devět. Když jsem něco namítla, řekl, že celé dny dře na zahradě, takže je unavený. Vůbec nebral na vědomí, že já jsem byla zvyklá žít společensky. Když jsem navrhla, že na chatu pozvu známé, odmítl s tím, že chce mít klid. Já se vlastně zakoukala do ubručeného dědka, jen trvalo, než mi to došlo.“
Dospělé děti a vnoučata.
Každý, kdo navazuje vážnou známost ve vyšším věku, musí počítat s tím, že s novým partnerem, partnerkou si do života přivádí i jeho rodinu. A mnohdy velmi početnou rodinu. A hlavně, nikdy není zaručeno, že ta rodina bude nadšena, že si děda našel paní nebo babička pána. Konkrétní příklad. Pětašedesátiletý Martin se seznámil se stejně starou Kateřinou. Martin má syna, Kateřina dva syny. Martin vypráví: „Zatímco můj kluk byl rád, že už nejsem sám, její kluci se na mě dívali jako na sňatkového podvodníka kříženého se sexuálním deviantem. Od prvního seznámení se na mě dívali nepřátelsky. Pak mi oznámili, že nikdy nedopustí, abych se nastěhoval ke Kateřině do bytu a pak si na něj dělal nároky. Jí řekli, že mi tam nikdy nesmí napsat ani přechodné bydliště. Vůbec nic takového jsem neměl v úmyslu. Sice nemám vlastní byt, ale mám pěkné bydlení v domě mého syna a stěhovat se nikam nemíním. Myslel jsem, že se s Katkou budeme navštěvovat, jezdit na výlety, vůbec jsem neuvažoval o společném bydlení. Jenže oni náš vztah tak rozvrtali, až jsme se začali hádat. Nakonec to nějak vyšumělo, už si nevoláme, nevídáme se.“
Hledá pečovatelku, ne lásku.
Láska po šedesátce už neobnáší běhání po rozkvetlé louce a procházky po pláži. Může je obnášet, ale zároveň při těch romantických chvílích zazní tyto věty: Ty, já už bych raději šel domů, na mokrá tráva není na moje revma to pravé. Hele, to jsi trochu s tou procházkou přehnal, však víš, že já tak dlouho chodit nevydržím. Jo, do kina půjdu rád. Na osmou? Tak pozdě? Vždyť já v deset usínám. Nemůžeme jít odpoledne?
Mnoho žen, které hledají partnera ve vyšším věku, časem zjišťuje, že místo toho, aby jim do života přinesl vzrušení a zábavu, přinesl o něco více starostí. Jistě, opravdová láska je spojená s ochotou se obětovat a starat se o protějšek v době nemoci. Jenže je něco jiného, posloužit nemocnému muži či ženě, se kterým nás pojí společně prožitý život, děti, vnoučata a něco jiného, když se k nám v šedesáti nastěhuje sedmdesátiletý pán, který volá: Maruš, uvař mi čaj! To pak Maruš velmi rychle zvedá kotvy. A stejně to samozřejmě platí i naopak, není málo případů, kdy si nějaký pán myslel, že s dámou bude chodit do společnosti, ale dáma ve skutečnosti tráví večery u seriálu.
Minulost skrývá tajemství.
Když se člověk s někým seznámí ve vyšším věku, musí počítat s tím, že dotyčný má za sebou život, ve kterém se hodně odehrálo. To znamená, že si sebou nese věci dobré i zlé, příjemné i nepříjemné a mnohdy i takové, na které by člověk raději zapomněl. Takže pak může dojít třeba k takové situaci:
Jednašedesátiletá Kamila se seznámila s pětašedesátiletým Milanem. Oba jsou řadu let rozvedení. Kamila Milanovi vylíčila celý svůj život, své nepovedené manželství, trable se synem, který skončil ve vězení. „Brala jsem to tak, že mám konečně v někom oporu, že jsem našla skvělého muže sice pozdě, ale přece. Kamarádky mi říkaly, že o něm nic nevím a že je divné, že tak hezký, chytrý a zábavný muž je sám. Já to brala tak, že mi ho závidí a tudíž se nám vztah snaží zkazit. Jenže časem mi docházelo, že o něm opravdu nic nevím. Nemluvil o svých předešlých ženách, říkal, že děti nemá, že nemá žádné příbuzné. Neměl ani kamarády nebo mi je tedy nepředstavil. Začal mi to být divné. Manžel mé známé je policista, tak jsme Milana trochu proklepli. Ani to nebylo náročné, stačil internet. Zjistila jsem, že i když je se mnou, má pořád profily na seznamkách. Ale hlavně, byl už před deseti lety stíhán za podvod, který spočíval v tom, že vylákal peníze z nějaké ženy a nevrátil je. Nakonec ona to obvinění vzala zpátky. Ale já se zalekla a vztah jsem ukončila. Došlo mi, že tak hezký, chytrý a zábavný muž asi opravdu není sám proto, že měl smůlu na ženy, ale proto že svých vlastností využívá k tomu, že z žen láká peníze. Protože on si ode mě velmi rád nechával něco kupovat. Tu svetřík, tu láhev, tu prodloužený víkend v Budapešti. Nikdy neodmítl, když jsem chtěla platit,“ vypráví Kamila.
Tak to bylo hodně pesimistické čtení, že? Dobrou zprávou je, že stejně hodně jako pesimistů je i optimistů, kteří nové vztahy stále hledají. Protože mají ve svém okolí další optimisty, kteří už našli. Každopádně je dobré umět se na hledání lásky ve vyšším věku podívat z obou stran a oprostit se od romantických představ. Lepší je nechat se pak mile překvapit, než se nechat zklamat.