Pane Darwine, toto byste měl vidět!

Nenašla jsem odvahu do doby, než napsali muži, s myšlenkou, k jakému zvířeti by paní dokonalá přirovnala mě, když jsem jezdila třičtvrtě hodiny vlakem, z noční směny v pekárně. Tohle by "malá myška" nikomu neudělala. Ano, v tomto smyslu, znajíc svoje nedostatky, jsem opravdu vztahovačná. Nemám nic proti ženám, které se náramně pobavily. Každý jsme zkrátka nějaký.

Milý pane Číp, já v tom vagonu mám roli myšky, jsem nenápadná, tichá a plachá, jen s respektem pozoruji a to nepříjemné k vidění beru s nadhledem a úsměvně.

Děvčata prominou, nebo také ne, ale připojuji se k názoru obou pánů.

Já z tohoto článku, na rozdíl od komentujících dam rozhodně nadšený nejsem. Na dálku z toho čiší pohrdání lidmi a ničím neopodstatněná dominance.

Také jsem se ráda bavila ranním pozorováním. Metrem trvala cesta cca 40 minut, takže dost dlouho na to, abych něco viděla. Někdy by to vydalo na celé album.

Dobré, zkusím se kolem sebe rozhlížet při častých jízdách vlakem... Nápadité paní Jano.

Hroch a pudlice mně dostali.... Nejely jsme někdy náhodou stejnou trasu? Moje pudlice měla ještě červené berušky v copech, byl to výživný zážitek a zlý sen každého trochu soudného člověka..... :-) :-)

Přemýšlím, jakým zvířetem bych byla já, sedíc v tom metru. Asi tou surikatou, ve chvílích nicnedělání si procvičuji krční páteř.

Pro Ivanku pozn. Mé výrazivo je záměrné, jazykovědcům se s pokorou omlouvam.

Až zase někdy pojedu metrem, zkusím se dívat Vašima očima, Jano. Ale takhle vtipně bych to asi neuměla popsat...