Zážitek z Turecka

Milá Alenko, až dnes jsem si přečetla Tvůj zajímavý článek o Turecku. Ano, kolem hotelu Sun Side klub jsme chodili - byl také hezký. Možná jsem jinak napsala to datum založení Side, ale měli jsme s sebou učitelku angličtiny a ta té naší skupince vždy překládala popisky na různých panelech - podle toho jsem i já něco čerpala, ale i z jiných zdrojů - ony se skutečně někdy hodně různí. V tom 2. století tam mělo být údajně veliké zemětřesení...? Ovšem já jsem u toho nebyla, tak možná, že Tvoje informace jsou správnější. Ale Tvůj článek je velmi zajímavý, fotečky úžasné, já jich mám pochopitelně také víc i vnitřek mešity, ale některé raději nezveřejňuji i když jsem tam mohla fotit. Ale bylo tam skutečně moc hezky a i když jsem tam chodila dost rychle i do různých kopců, tak se mi tam nádherně dýchalo a ráda bych se tam také ještě někdy vrátila, ale už nikdy bych neplavala ve vlnách daleko od břehu...

Moji milí ičkaři, všem Vám děkuji za Vaše dobrá slova...

Ufff ufff !

Tak to by se tedy mně stát nemohlo!!! ... a to z jednoho důvodu, že uplavu jen pár temp a jen tam, kde mám pevné dno pod sebou. Před vodou mám velký respekt a utopila bych se jako kotě z paniky. Máte můj obdiv, že jste to zvládla, ale víckrát nám to nedělejte.

Bylo to skutečně napínavé plavání. Já mám moře moc ráda a plavu dobře, ale vím co vlny dokáží.

Maruško, v Side jsem byla třikrát a chci se tam vrátit. Altinkum Park znám, bydleli jsme prakticky vedle v hotelu Sun Side klub a chodili na stejnou pláž. A při čtení se mi jako živý před očima odvíjel podobný obraz. Moc plavat neumím a nepouštím se do hloubky. Ale jednou jsme se s mužem pohupovali ve vlnách a najednou se stalo, že půda pod nohama nebyla a voda byla silnější než my oba. Moc jsem se tenkrát bála, volala o pomoc, ale nikdo samozřejmě neslyšel. Nevím jak se manželovi podařilo dostat nás ke břehu. Už to nikdy nechci zažít. Velmi rozumím strachu, který jsi měla. Hlavně, že všechno dobře dopadlo. Moje turecké postřehy jsem tady trochu popsala https://www.i60.cz/clanek/detail/12002/moje-turecke-postrehy.

Maruško, při čtení Tvých řádků jsem snad ani nedýchala, přestože jsem si byla vědoma, že jsi zde mezi námi, živá.. Také jsem takto jednou v moři byla odnesena do hloubky na lehátku, tvými slovy se mi vybavil ten strach a bezmocnost, které jsem prožívala... Jsi ale frajer, že jsi situaci zvládla, smekám. Hezké fotky, u těch zbytků chrámu Ti to sluší.... už nejsi bílá:)))

Maruško, to bylo napínavé. Ještěže jsi to zvládla ve zdraví. Já plavu asi jako Naďa.

Maruško, jak píše Zuzka, to ti opravdu nezávidím. To by se mně stát nemohlo, protože nejsem velký plavec, jsem ve vodě jen tam kam stačím. Hlavně, že jsi se ve zdraví vrátila a dovolenou si užila. Hezké fotky. :-)

Maruško, takovou situaci Ti skutečně nezávidím, ale naštěstí Ti nebylo souzeno takhle skončit. Já jsem podcenila sílu moře před mnoha lety v Soči, to mi bylo 25 let. Vzpomněla jsem na to zde v někdejším článku Není moře jako moře. Jsem ráda, že se Ti na zájezdu i přes tento zážitek líbilo.