ilustrační foto: pixabay.com

Slavík a Slavík

3. 10. 2019

Bylo to v roce 1965 a já jsem se vrátila domů ze školního výletu. Na stole mě čekala obálka s fotografií a věnováním - sl. Helence upřímně Karel Gott. Panu Gottovi jsem totiž poslala žádost o fotograffi a moje radost po jejím obdržení neznala mezí.

Karel Gott Můj příběh

Autor: Helena Slavíková

Hodnocení:

(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 4.10.2019 16:25

Asi bych měl napsat známé podivení : "Ani se mi nechce věřit". Ale naprosto Vás chápu. Všichni jsme si rovni, ale přeci je někdo ještě rovnější.

Jitka Caklová 4.10.2019 14:36

Pokud kdokoliv v takovém-to chování spatřuje demokracii, nemám nic proti, každého věc, ale osobně demokracii vidím v úplně jiném světle.

Marie Doušová 4.10.2019 11:14

Zažila jsem a vím , že rozdíly se dělají a dělat budou. Nic s tím menaděláme, jen můžeme doufat, že je ještě dost slušných a obětavých lékařů. kteří dokáží nerozlišovat.Peníze, popularita a postavení v demokracii,bude stále na prvním místě.

Anna Potůčková 4.10.2019 11:03

Ano, to víme snad všichni, že to tak chodí snad v každé ordinaci. Moc tomuto článku rozumím a dávám také za pravdu!

Jitka Caklová 4.10.2019 09:36

"... na svět jsme přišli nazí a také takoví odejdeme." a co zažijeme v mezidobí, pokud to neumíme sami, nám stejně nikdo jiný neodpáře :-)

Zuzana Pivcová 4.10.2019 09:20

Je pravda, že někde v čekárně, když volají pacienty, ozývá se "Paní inženýrka, paní magistra...". Pro zajímavost, já nikde v takových institucích, ani na dokladech, žádný titul neužívám, protože si na něm "nesedím". Myslím, že zdravotnictví může třeba někomu poskytnout nadstandardní pokoj, nabídnout mu dražší léky a léčbu, která je pro jiné finančně těžko dostupná. Ale, jak je známo, "lékař léčí, příroda uzdravuje". A ta nerozlišuje, na svět jsme přišli nazí a také takoví odejdeme.

Jitka Caklová 4.10.2019 09:18

... "něco víc" a umí to dát "hezky" najevo :-) ......

Jitka Caklová 4.10.2019 09:06

"Bohužel lékaři i lépe jednají s člověkem, když má vysokoškolský titul." Je to složité, už právě proto, že sami tito lidé se domnívají, ba jsou dokonce přesvědčeni, že jsou "něco víc". Ale jsou i výjimky, poznala jsem notnou dávku lidskosti u doc. prof. MUDr. Petra Neužila, CSc., FESC, primáře Kardiologického oddělení v Praze Na Homolce, když jsem k němu doprovázela nemocného manžela k léčbě. Ba i mezi přáteli pár výjimek mám. Pravda není jich mnoho a o to víc si jich vážím ♥

Jitka Hašková 4.10.2019 07:21

Bohužel s arogancí lékařů a jejich hrubostí se setkáváme. Vyzkoušela si to i moje kamarádka lékařka, když na žádance o vyšetření neměla uvedeno Mudr. Potom mi to vyprávěla. Bohužel lékaři i lépe jednají s člověkem, když má vysokoškolský titul.

Alena Vávrová 3.10.2019 23:29

Ó, jak velice vám rozumím!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá