Bolesti a bolístky života
FOTO: autorka

Bolesti a bolístky života

7. 10. 2019

Zářijový pobyt v termálních lázních ve Štúrově neměl chybu. Šestičlenná parta žen zabydlela dva byty v prvním patře prostorného srubu. Koupání ve vířivých pramenech bylo úžasné, počasí nádherné, výlety do Ostřihomi a Budapešti zajímavé, večerní posezení na terase srubu veselé a dokonce se kamarádky dočkaly i tance v areálu lázní. Moji mysl zaměstnávala příhoda z nádraží.

Vlak dorazil s mírným zpožděním. Dav se hrnul k východu a staří lidé vlekli velké kufry po schodech vzhůru. Už od peronu kolem davu pobíhal cikánský chlapec. Bavil se s lidmi, přidržoval dveře, nabízel vizitky taxikářů. Přišel i k nám a řekl: "Dajte mi euro." V tom k němu přistoupila stará paní a podávala mu obloženou bagetu. "Nie, chcem iba euro!" Pobíhal mezi čekajícími na taxi a žebral. Kluk 9, 10, možná 11 let.

V pondělí jsme si udělaly procházku po okolí a cestou se stavily na nádraží pro zpětnou jízdenku do Kút, stála jedno euro. Jako duch se objevil malý žebrák. Motal se mezi námi u pokladny téměř tělo na tělo, sledoval každý pohyb našich peněženek. "Dajte mi eurovku." Nemáme drobné a nemotej se tady! Okřikla ho kamarádka. "Já vám vymením...padej, nebo dostaneš pár facek." Choval se jako suverén. Venku jsem se ho vyptávala:

"Chodíš do školy?"

"Teraz nie, nemáme eura,"

"Rodiče nepracují?"

"Zomreli, lebo veĺmi fajčili".

"Kdo se o tebe stará?"

"Bábka, aj ta skoro zomrie, je stará a má kašeĺ."

Během hovoru si chlapec nevšiml, že přijelo policejní auto. Dva policisté ho chytili. Asi je zavolala pokladní, byla z něho nervózní, jak nás u pokladny obtěžoval. Ptala jsem se jich, zda hocha znají, že je sirotek ... "nie, klamár to je, problémový žiak, pojde do ústavu, kde má už dlhšie bývať." A co rodiče? "To je ťažké, mávli policisté rukou. "Bež sa ospravedlniť za klamárstvo!" Přišoural se ke mně, oči k zemi a zašeptal: Prepáčte. Byl malý, skrčený, zklamaný, sám. Vzala jsem ho kolem ramen, domlouvala mu a slibovala, že až vyroste... dovedla jsem ho k autu a obejmula. Ruce mu visely podél těla, bylo to asi jeho první a jediné objetí. Neplakal. Janko, drž sa!

Omlouvám se za chyby ve slovenštině.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Lidmilko, dojala jsi mě, opět. Je to tak těžké, tyto děti utváří od narození prostředí a ony jdou takhle mizerně vybaveny do života a mnoho jich se společnosti mstí. Jenže většinou se ta společnost skládá z bezbranných lidí , na které oni útočí a okrádají, netroufnou si na silné zdravé lidi. Je to moc smutné, kde a kdy bude líp? Sociálními dávkami se to nespravi, povinnost pracovat nemají.
Dana Puchalská
Článek je moc zajímavý.
Alena Tollarová
Limi, promiň mi to, já jsem ve směru nápravy toho klučíka asi cynik, ale spíš bych se bála o peněženku.
Růžena Kuželková
I já mám pár letou zkušenost s cikánama.V 70-tých letech se u nás ve městě dělal "experiment" do každého domu jednu cikánskou rodinu - my měli štěstí - rodina se 4 dětmi + rodiče.Pán pracoval,jeho žena byla v domácnosti,kde by se nechalo tzv.jíst z podlahy.On tvrdil - já jsem cikán a nestydím se za to,ti kteří si říkají,že jsou romové jsou ochlastové a nemakačenkové(i když v té době byli tzv.všichni zaměstnaní,ale jak?! Pan nesměl doma kouřit,tak si pravidelně chodil zapálit své "vyržínku" v mezipatře u okna.Jednoho dne jeho "nejzbednější"syn vyšel z bytu a "plivnul".Jeho táta vyběhl pár schodů,kluk dostat 2 pořádný pohlavky a musel domů pro kýbl,hadr,"rejžák" a musel !vydrbat schody od půdy až po sklep.Bohužel takovým cikánů bylo poskrovnu a dnes "utopie".
Jana Šenbergerová
Učila jsem v internátní škole při dětském domově. Cikánské děti byly milé a přítulné, dokud je nepřijeli navštívit rodiče nebo příbuzní, což se nestávalo často. Jakmile vyrostly, vrátily se do prostředí, ze kterého byly odebrány. Jen nemnohým se povedlo žít svůj život jinak. Bohužel jsem se mnohokrát přesvědčila o tom, že se jim nedá věřit.
ivana kosťunová
Ten kluk je ztracený-bohužel..
Eva Mužíková
Takovýchto romských dětí mi v ústavu prošlo rukama opravdu hodně. Téměř vždy se na jejich umístění podepsali rodiče...Hezké Lidmilo.
Naděžda Špásová
Limi, to jsi celá ty, samaritánka každým coulem. Nám dneska vpadla do auta cikánka a cpala Petrovi nějaké parfémy, prý zadarmo a jestli bychom ji nedali nějaké drobné. Vrazila jsem jí to zpátky a hned jsme odjeli.
Anna Potůčková
Moc hezký článek a obdivuji Tě, že jsi chlapce objala, já sama si od nich držím odstup, ale pokud se slušně zeptají třeba na čas, nebo kdy pojede autobus do konkrétního města, tak s tím problém nemám.
Libor Farský
To je prostě naše milá Lidmilka ♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?