Stereotyp škodí tělu i mysli

Je to stejné jako s tím, že "někdo rád holky a jiný vdolky". Jednomu vyhovuje stereotyp a jiný se může strhat kvůli novotám. Doma vařím, co nám chutná a jinde, co nám dají. Když jsem byla mladá, milovala jsem flanelky, protože mi bylo pořád zima a stejně se nic moc jiného koupit nedalo. Jednou mi prodavačka v partiovce doslova vnutila dlouhou noční košili s krátkými motýlími rukávky a nehorázně odhalujícím výstřihem. :-) Ležela mi ve skříni a nebyla jsem schopná ji nosit, ani vyhodit. Teď v ní moc ráda spávám, je mi totiž v noci horko. Jsou stereotypy, které si nenechám vzít a jiné ráda změním. Musí to ale vycházet z mé potřeby, nikoli z módních trendů.

V mnoha případech může být stereotyp jistotou, připomínkou dob úspěšných nebo převzetím ověřených rodinných tradic. Moje maminka odmítala používat jakákoliv ochucovadla. Držela se zásady, že je nutné jíst každý den čerstvě uvařené jídlo, neohřívat druhý den zbytky. Vařila neuvěřitelně ekonomicky a většinou jsme zbytky neměli. Maximálně někdy tatínek dostal druhý den knedlík s vajíčkem. Celý život jí stačilo koření - pepř, sůl, majoránka, paprika, petržel, celerová nať. Dožila se úctyhodného věku stejně jako tatínek. Možná mi svojí prostou kuchyní darovali pár let navíc. :-)

Stereotyp je prostě nudný ve všem. Neškodí, když se člověk trochu odváže, zkusí něco nového a nebude si myslet, že se to prostě už k jeho věku nehodí. Není to jen o jídle, je to oživotě.

Doplnění: ... a cvičení těchto naučených cviků mělo .....

"Když někdo léta cvičí stále stejné cviky, je to sice fajn, ale je riziko, že se jim tělo přizpůsobí a cvičení pak nemá takový efekt jako na začátku." Nevím tedy v čem pro mě tkví riziko, když mi fizioterapeuti v lázních, po operacích páteře, v individuálním cvičení "ušili na míru" sérii cviků s prvky jógy tak, aby se jim mé tělo přizpůsobilo a mělo pro můj další život trvalý efekt.

S novými jídly...., pouze když vím jak a z čeho jsou připravena. Pokud vidím v jídelním lístku pouze nesrozumitelný název, tak ani omylem. Stejně tak trendy kombinace jako kachna na pomerančích, čokoládová jednohubka s mořskou solí a podobné skopičiny. Nové věci, nové technologie, nové informace, to ano, to mne zajímá. Ale některé stereotypy by měly zůstat nedotčeny. Např. místa kam odkládám klíče, peníze, doklady, hodinky. Nebo stereotypní zavírání a zamykání dveří. Miluju ty svobodné, geniální a stereotypem pohrdající kreativce, kteří ráno před odletem na dovolenou neví kde mají pas, nemůžou najít telefon a zjišťují, že nové boty doporučené prodavačkou jsou úzké a nedá se v nich vydržet :-)

Je to stejné, jako, starého psa učit novým kouskům, starého člověka, který dosavadní život žil spokojeně v jednom místě, přesvědčit, aby šel podle NAŠICH představ do LEPŠÍHO, přesadit starý strom.... Je lepší nechat každému, co jeho jest a umět být sám sebou. I když se říká, že "změna je život", tak například pro mě už samotný název článku je holý nesmysl. V zaběhnutých kolejích si libuji. Ale těm kteří jsou se svým dosavadním životem nespokojeni, třeba ke spokojenosti pomůže :-)

Nemám ráda stereotyp - z Ischie jsem si právě přivezla směs báječného koření jak pro sebe tak i pro snachu. Mám ráda středomořskou kuchyň, hodně ryb a zeleniny. Žasla jsem jaké dobroty umí obyvatelé Ischie udělat bez masa. Byla jsem 2x na skvělém vegetariánském obědě, kde hlavní chod byla bruscheta s rajčaty a další zeleninou.