Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda
Ilustrační foto: ingimage.com

Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda

8. 10. 2019

Babi, dědo. Když někdo takto osloví cizího člověka, myslí to možná dobře, ale sám sebe tím staví do pozice nevychovaného nezdvořáka. Oslovení zdrobnělinou nebo familiárním způsobem jen proto, že je starý, je v poslední době čím dál častěji označováno za ponižování seniorů.

Světová zdravotnická organizace WHO uvádí nevhodné oslovování seniorů dokonce mezi příklady psychického násilí na seniorech, a to ve škatulce ponižování a vyvolávání pocitů méněcennosti. „Je zcela přirozené, že vnuk či vnučka oslovují rodiče svých rodičů babičko a dědečku, ale toto oslovení patří do rodiny. Pro zdravotnický personál či pracovníky domovů seniorů už to jsou, pokud se s klienty jinak nedohodli, pan a paní,“ uvádí se ve zprávě WHO týkající se různých forem násilí páchaného na lidech vysokého věku. 

Někomu se to může zdát přehnané. Vždyť je to milé, když zdravotní sestra řekne staré paní „babičko,“ namítají mnozí lidé. Jenže v některých domovech pro seniory nebo na geriatrických odděleních nemocnic se dějí v tomto směru zajímavé věci.

„Babi, už jste kakala?“ ptala se nedávno zdravotní sestra v jedné ostravské nemocnici pětasedmdesátileté dámy, která tam skončila na geriatrickém oddělení kvůli problémům s cévami. Paní je duševně naprosto v pořádku, soběstačná, pohybuje se, jen musela strávit týden v nemocnici kvůli infuzím. „Ano, byla jsem na toaletě, ale nevím, slečno, proč mi říkáte babičko. Pokud vím, nejsem vaše babička. Mám vnučku, ale vy to nejste a o jiné nevím,“ odvětila dotyčná pacientka. Od této chvíle měla mezi personálem nálepku protivné semetriky. Je jasné, že naopak jiní pacienti oddělení, z nichž někteří trpí i demencí, třeba takové milé oslovení uvítají. Připadá jim intimní, přátelské, mají třeba pocit, že je personál má rád. Potíž je v tom, že každý člověk je jiný a oslovovat je nějak centrálně jen proto, že mají stejný věk, je ponižování lidí kvůli věku. 

„Zírala jsem, že sestry oslovují pacienty na geriatrii zdrobnělinami a mluví s nimi jako by šlo o děti v mateřské školce. Možná se to někomu líbí, ale mně tedy rozhodně ne. To že jsem v seniorském věku a jsem nemocná přece neznamená, že jsem infantilní,“ tvrdí dotyčná pacientka.

Národní rada osob se zdravotním postižením vydala přímo seznam pravidel, jak komunikovat s pacienty vysokého věku. Jednou ze zásad je tato: Respektujeme identitu pacienta a důsledně jej oslovujeme jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná oslovení „babi“ a „dědo“ jsou ponižující. Důsledně se vyhýbáme také zdětišťování starého člověka. Ani s nemocnými se syndromem demence nehovoříme jako s dětmi a to ani formou ani obsahem.

„Blahosklonné jednání, oslovování zdrobnělinami nebo výrazy „babičko“ a „dědo“, to jsou typické projevy ageismu, byť mnohdy nejsou míněny ve zlém,“ uvedla také socioložka Lucie Vidovičová, která se zabývá zkoumáním jevů spojených se stárnutím obyvatelstva.

Takže v odborných kruzích je jasno, ale v praxi je situace jiná.

„Nedávno mě nadřízená kritizovala, že říkám klientkám zdrobnělinami. Jenže já jim říkám, že jsou moje sluníčka a zlatíčka, protože vím, že to ty paní mají rády. Připadají si, že je má někdo rád, protože jinak jsou osamělé,“ tvrdí studentka střední zdravotní školy, která chodí na praxe do jednoho ostravského domova pro seniory.

Je to tak. Zatímco někomu připadá oslovení „sluníčko moje“ jako sympatický projev přízně, někdo jiný jej může považovat za urážku. Ovšem to platí v každém věku. Někdo mluví ve zdrobnělinách v mládí i ve stáří, někdo je naopak nesnášel už jako dítě a když je slyší v penzijním věku, vyletěl by z kůže. Každopádně jde o téma, které vyvolává rozdílné názory a ukazuje, jak rozmanitá současná generace seniorů je.

stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
V článku nejde o to, jak oslovují děti respektive kamarádi našich vnuků. Kdyby mě cizí dítě oslovilo babičko, no a co, to by mi nevadilo, ale kdyby mě "babi" oslovila sestra v ordinaci, tak bych se bránila. Ale ještě se mi to nestalo.
Dana Puchalská
Nikdy jsem starší osobu neoslovila babi nebo dědo. A že jsem za pultem strávila dost let. Nemám to ráda. Vždy pouze paní nebo pane. Ovšem oslovení "paninko" mně pokaždé správně rozčílilo.
Danuše Onderková
Nejsem vznětlivá ani ješitná. Mám osm vnoučat, pro které jsem babi, babička. V nemocnici jsem byla několikrát a vždy jsem byla paní+příjmení. Nejvíce jsem mezi lidmi přes sezonu. Letos jsem ukončila sedmou sezonu a za tu dobu mohu říct, že své zákazníky znám. Pokud mi příjemný pán řekne mladá paní, neurazím se, jen se usměji a řeknu děkuji. Děti mne vesměs mají za babičku k mým šedivým vlasům a sedm dětí mi od chvíle co tam chodí říkají babi, babičko, neurazím se ale potěší mne to, protože vím, že jdou ke mně rádi a poví i to co neví. Mockrát na mne volají přes celé parkoviště "Babičko, ahoj" tak proč jim kazit radost. Říkám jim zmrzlinová vnoučata. Čím jsou starší, začnou chodit do školy, oslovení zaniká a zdraví dobrý den. Možná jsem jiná, ale slušné oslovení mne nikdy neurazí.
Hana Rypáčková
Mně to nevadí, jsem mnohonásobná babička a i malých vnoučat kamarádi mě tak oslovují. Zvlášť, když se sejde víc babiček, přidávají jméno a ve zdrobnělině...Zrovna tak dědové, prostě jsme oblíbení, je to štěstí. Dnes si kamarád ( venčili jsme ), stěžoval, že ho dcera osloveje dědo i když není s dětmi ( má čtyři), stále ji upozorňuje, že je její táta...To chápu, ale o něm se v rodině mluví jako o dědovi. Myslím, že starý muž je sice pan XY, ale prostě když ne děda, tak stařec...
Ladislav Hnyk
Ale vždyť dnešní generace je vychovávána v duchu "urážej".Všichni si jistě pamatujte klip k volbám PŘEMLUV BÁBU, PŘEMLUV DĚDU.Už jen toto oslovení je urážka. A nejvíce urážek (familiérní oslovení) je v generaci narozené po r.1989, protože je PŘECE SVOBODA A ONI SI MOHOU MLUVIT JAK CHTĚJÍ...jejich argument.
Jana Šenbergerová
Není nad korektnost, ... :-)
Zdenka Hillová
Babička jsem jen pro moje vnoučata zdrobněliny nemám ráda slušnost je oslovovat (v nemocnici u lékaře příjmením ) cizí lidé paní
Alena Tollarová
Eleno, to vypadá jako vtip, ale taková je skutečnost?! Evo, paní je OK, horší je to s paninkou. Dáme si ještě salamáček, paninko? Hrůza. :)
Elena Valeriánová
Ještě bych chtěla napsat, že je škoda, že ten článek si nepřečtou i mladší ročníky.
Elena Valeriánová
Jsem přímo alergická na blahosklonné jednání a zdrobněliny. Proto třeba nechodím na akce pro seniory, které se pořádají u nás v obci. Byla jsem jednou a to mi stačilo. Připadala jsem si jak v MŠ. Byla jsem v nemocnici na silvestra, vedle mě ležela paní se silnou cukrovkou, věděla jsem to z vizita, kdy ji doktor upozorňoval, aby nejedla cukroví, co jí návštěvy přinesou. Odpoledne se přihrnuly dvě sestřičky na talířcích cukroví. A ta jedna povídá paní s cukrovkou: babí, tady máte cukrovíčko, pěkně to spapejte. Tak jsem ji upozornila, že paní je silná diabetička. To vůbec netušila. Paní už byla hodně zmatená a byla by to snědla. Na "mladou paní" reaguji s úsměvem, že by si dotyčný měl zajít na oční.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.