Jenže podivná jména lidé dostávali i dříve.
V generaci současných seniorů se rovněž dají najít podivuhodná jména. Právě jména totiž dokladují, co bylo v době, kdy se dítě narodilo, ve společnosti oblíbené, módní, jaká společnost vlastně byla.
Své by o tom mohla vyprávět žena, které rodiče dali jméno Pětiletka. Žena tohoto jména byla velmi často uváděna jako příklad zajímavého smýšlení rodičů. Nicméně nyní se již v databázi jmen, jež Češi mají, nevyskytuje, což naznačuje, že dáma buďto zemřela nebo se nechala přejmenovat. Nebo že by vůbec neexistovala a šlo o žert, který se rozšířil tak, až mu všichni uvěřili?
Stejná situace je s pány jménem Vinetou, kteří se v Česku vyskytovali, ale už v databázi obyvatelstva nejsou. Nicméně v databázi Kde jsme, která vychází z údajů ministerstva vnitra, je nyní například člověk, který se jmenuje Vinetu. A pozor, žijí tady dva pánové jménem Winnetou. Jednomu z nich je přes padesát let, takže jde o jasný důkaz, že hraví nejsou jen současní mladí rodiče. Takto své podivuhodné jméno vysvětlil jeden z nich: „Vrcholila doba slávy filmových mayovek, a tak mi to jméno vybrali bráškové a ségry. Měl jsem jich devět a vypadalo to, že se další bratr bude jmenovat Old Shatterhand, ale to už na matrice neprošlo. Žili jsme tehdy ve slovenských Michalovcích a vyřídit jméno Winnetou úřady dost zaskočil. Museli jsme čekat, jestli to povolí nebo ne.“ Mimochodem, tento pan Winnetou se jmenuje Milenko.
V České republice nyní žije například třicet sedm mužů jménem Narcis, šest žen jménem Jasněnka, sedmnáct Bivojů, tři Biserky.
„Jméno Narcis je téměř prokletí. Když ho někde řeknu, lidé se usmívají a mně je jasné, že to působí trapně. Možná by se hodilo na nějakého štíhlého mladého prince, ale ne na mě,“ říká jeden z Narcisů, statný muž vyššího věku, který má k princi opravdu daleko. „Nevím, co to tehdy mámu napadlo, asi zešílela,“ dodává.
„Lidé by měli pamatovat na to, že se jméno má dobře vyslovovat, a to jak samostatně, tak v kombinaci s příjmením. Zkrátka, by mělo člověka provázet životem v dobrém, a ne mu ho zbytečně komplikovat,“ uvedla Miroslava Knappová, která o jménech napsala několik knih.
Zajímavé je pozorovat, jak vybírání jmen pro děti ovlivňovala politická situace. V Sovětském svazu po vítězství komunistů lidé v době okouzlení budování novým světem dávali dětem jména Lenin nebo Ninel, tedy Lenin pozpátku. V České republice údajně v padesátých letech dostal jeden chlapec jméno Stalinmír. Existuje o tom několik svědectví, která končí tvrzením, že se Stalinmír odstěhoval do zahraničí, a tudíž jeho stopa končí. Ovšem těžko říct, zda jde o historku pravdivou.
Po osvobození Československa v roce 1945 lidé začali poměrně často dávat dětem ruská jména. V této generaci najdeme Tamary, Světlany, Vladimíry, Ivany, Sergeje, Niny. Naopak v té době prakticky vymizela jména německá. Německé obyvatelstvo se odstěhovalo a málokterý Čech po době německé okupace dal dítěti německé jméno. Takže značně ubyly dříve rozšířené Gertrudy, Berty, Erny, Elsy, Herty či Frídy. Přitom generace dnešních osmdesátníků si ještě pamatuje, že tato jména bývala kdysi poměrně běžná.
Naopak, málokdo dal dítěti ruské jméno po roce 1968, tedy po okupaci sovětskými vojsky. I když, i takové případy byly. „Rodiče mi v roce 1969 dali jméno Sergej, protože naše rodina má ruské kořeny. Maminka vyprávěla, jak se na ni lidé dívali skrz prsty, protože si mysleli, že schvaluje sovětskou okupaci. Prý stála v krámu ve frontě, mě měla v kočárku, a nějaká sousedka řekla: Á, to je ten malý okupant,“ vypráví muž jménem Sergej a říká, že je se svým jménem celoživotně nespokojený. „Abych řekl pravdu, každý si myslí, že jsem Rus, ale pro mě Rusko zrovna není země, kterou bych chtěl mít jako vlast,“ dodává.
Potíž je v tom, rodiče někdy nepřemýšlí, jak se dítěti se jménem, které se jim z nějakého důvodu líbí, bude žít. Takže si například neuvědomí, že z miminka jménem Bivoj může nakonec být štíhlý muž s brýlemi, jehož zájmem bude sbírání motýlů. A že z holčičky jménem Jasněnka jednou může být silná, rázná žena, která vstoupí do armády.
Těžko říct, jestli na tom je lépe, co se týká jmen, generace současných seniorů nebo generace současných dětí. Nyní se už totiž zajímavým jménům lidé nediví a děti kvůli nim nemají trápení, jako to bývalo dříve, když někdo v roce 1969 dostal jméno Scarlett a sousedky se pak ptaly: „Jak se jmenuje? Scarlett? Aha, tak to je chlapeček, my myslely, že máte holčičku.“
Dnes je Scarlett jméno, kterým ve školce holka nikoho neohromí, protože spolu s ní tam jsou Penelopy, Sheily, Mildred, Jessiky, Annabelly, Charlotty.
Stejně tak nikoho neohromí Arsen, Sannel, Ruken či Rufin. Ano, taková jména nyní chlapci dostávají.
