Proč některá manželství nestárnou
Ilustrační foto: ingimage.com

Proč některá manželství nestárnou

12. 10. 2019

Dva osmdesátníci vedoucí se za ruku. Dva šedesátníci, kteří sedí večer v restauraci a živě si povídají. Starý pán, který svou ženu jen tak mimochodem pohladí po vlasech. To jsou výjevy, které často upoutají pozornost.

Mladí lidé říkají: To je hezké, tak bychom také chtěli žít. Proč se to někomu podaří a někomu ne?

Dlouholeté manželství je v poslední době považováno za něco obdivuhodného, výjimečného. Rozhodně ne za samozřejmost. Zejména lidé mladí nebo ve středním věku, kteří už za sebou mají několik nepovedených vztahů, nechápou, jak je možné, že se k sobě některé páry chovají hezky i po třiceti, čtyřiceti letech, padesáti letech. Ale kdyby se jen chovaly hezky, řeklo by se, že je to slušnost. Ale oni si ti lidé mnohdy ještě povídají, dotýkají se sebe navzájem, zkrátka, je z nich na první pohled vidět, že  jsou spolu rádi, že jim je spolu dobře.

„Často se ptám babičky a dědy, jestli mají na dlouholetý vztah recept. Vím, že je to hloupá otázka, ale oni se opravdu mají rádi, přestože jsou spolu přes padesát let,“ vypráví pětadvacetiletá Klára.

„Ty říkáš, přestože jsme spolu přes padesát let. Ale my se máme rádi, protože jsme spolu pětadvacet let, ne přestože. Za tu dobu se známe, víme o svých chybách, přáních, známe toho druhého stejně dobře jako sebe. Tak proč bychom jeden druhému měli činit něco zlého, když jsme vlastně jedna bytost. Sobě přece nechceš dělat nic zlého, ne?“ vysvětluje jí její babička.

Možná že ta dáma jednoduše vystihla to, nad čím bádají vědci, psychologové a různí partnerští poradci. Protože každého někdy v životě napadlo: Čím to je, že někomu manželství vyjde a někomu ne?

„Důvodů je několik. Vztahy přirozeně stárnou a umírají. Stárnutí je rychlejší, pokud pár nemá děti, pokud se partneři málo vídají a samozřejmě, pokud se k sobě nechovají hezky,“ uvedl psycholog Jeroným Klimeš, autor knihy Křesťanství, vztahy a sex. „Konec partnerství začíná vlastně už po třech měsících od chvíle, kdy se ti dva seznámili. Už v té době se lidé přestávají přetvařovat a na povrch vyplouvají špatné povahové vlastnosti. To vede k poučování, moralizování, prvním konfliktům. Pak nastává degenerace komunikace. To jsou případy, kdy význam řečeného neodpovídá tomu, co chtěl člověk říct. Jsou to věty s ironií, s dvojím významem. Často lidé přestávají být schopni vyjadřovat city, protože mají obavu, aby nebyli považováni za slabé,“ vysvětlil.

Další psycholog, který má četné zkušenosti s partnerskými potížemi, Petr Šmolka, s oblibou říká, že manželství není generátor na štěstí. „Problém je v tom, že si to mnoho lidí myslí a nejsou si schopni připustit, že časem, po prvním období zamilovanosti, se manželství stává pragmatickým svazkem dvou rozumně uvažujících lidí. Je to vlastně dohoda. Jedině tak má šanci, že vydrží,“ vysvětluje.

Psychologové velmi často zmiňují termín rozvodová bariéra. Jde o to, že pokud lidé uzavřou sňatek, je přece jen trochu složitější se rozvést, než když spolu jen tak žijí, nemají společný majetek, závazky. Právě proto dříve mnohem méně manželství končilo rozvodem. Rozvod byl prostě tak trochu ostuda a trochu komplikovaná věc.

„Dcera se už třikrát rozešla s partnerem. Je jí třicet. Ani s jedním z těch mužů nebydlela, ale pokaždé to byla velká láska a pak se z toho hroutila. Myslím, že je typickou představitelkou dnešních mladých žen, které vztahy takzvaně přechodí. My sice v mládí randily, nebyla jsem žádná světice, ale vždy mi bylo jasné, že pokud se mi nějaký muž bude zdát vhodný, chci si ho vzít. Chtěla jsem být vdaná paní. Prostě to tehdy bylo důležité. Bylo to společensky vhodnější, než být ve třiceti svobodná nebo rozvedená,“ vypráví pětašedesátiletá Jana. Říká, že její manželství prošlo různými lepšími i horšími fázemi, nicméně realita je taková, že se svým mužem dvakrát ročně jezdí sami dva na dovolenou, často chodí spolu do divadla, a když je lidé pozorují, mnohdy si říkají: Hele, to je hezký pár, jak si ti dva povídají a jak se k sobě hezky chovají.

Sociologové a psychologové v poslední době používají výraz doba soumraku manželství. Nazývají tak dobu, kdy mladí lidé do manželství buďto nevstupují vůbec nebo ho nepovažují za natolik důležitý a zavazující akt, aby ho mohli kdykoli ukončit. Jejich zdůvodnění je vcelku prosté: Je to nuda, láska a vzrušení vymizely, ukázalo se, že máme rozdílné představy o životě… To vše mnozí lidé považují za jasný důvod, proč odejít a hledat partnera či partnerku, se kterým jim bude lépe. Právě tak neuvažují lidé, kteří v manželství setrvali dlouho. Ti naopak říkají: Lepší nuda než hádky nebo násilí, lepší než vzrušení je jistota a spolehlivost, ukázalo se, že sice máme poněkud rozdílné představy o životě, ale právě to nás drží pohromadě, protože každý z nás má své zájmy, své přátele.

Ano, na jeden problém se dá dívat takto rozdílnými pohledy.

Takže, když někdo zase někdy uvidí starý pár, ze kterého bude jasně vyzařovat, že těm dvěma je spolu dobře, má dvě možnosti:

Říct si: Kdo ví, jak to mají ve skutečnosti, třeba po sobě doma házejí hrnce a tady dělají divadlo a vodí se za ručičku.

Nebo si říct: Hele, jde to. Tak já nebudu dnes bručet, že muž jede o víkendu s kamarády na kole, ale zítra uvařím jeho nejoblíbenější jídlo, aby si zase uvědomil, že mi na něm pořád záleží. A možná, že si jednou spolu, až nám bude osmdesát, taky takhle spolu vyrazíme do kavárny.

vztahy a sex
Hodnocení:
(4.8 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Divišová
Z článku:...Za tu dobu se známe, víme o svých chybách, přáních, známe toho druhého stejně dobře jako sebe. Tak proč bychom jeden druhému měli činit něco zlého, když jsme vlastně jedna bytost. Sobě přece nechceš dělat nic zlého, ne?“ vysvětluje jí její babička. Přesně tak bych hodnotila i naše manželství, které trvá 48 let. A to jsem se vdávala na začátku 4. ročníku střední školy. Těhotná. Článek se mi moc líbí. Prvotní zamilovanost se mění na lásku, přátelství. Na svět se díváme stejnou optikou, jsme k sobě tolerantní, já ráda cestuju s kamarádkama a můj muž je nejraději doma. Jeden druhého nenutí do ničeho, co nemá rád. První čtyři roky jsme bydleli v jednom dvoupokojovém bytě s tchánem a tchýní. Žili jsme tehdy velice skromně. Později jsme oba měli zaměstnání, která nás naplňovala . I to je důležité. Samozřejmě, taky jsme někdy měli Itálii, ale to už tak někdy v životě bývá. Doufám, že stejně dlouhá manželství budou mít i naše děti.
Marta Badalcová
Moji rodiče spolu prožili 60 let a nikdy se nehádali , přečkali i padesátá léta a všichni víme že to nebyla žádná procházka, asi proto spolu vydrželi že se museli v těchto letech mnoho zlého překonat,jsou a vždy budou největším vzorem v mém životě.Bohužel na to člověk přijde když už je nemá.
Hana Rypáčková
Je to moc hezké, když muž a žena spolu zestárnou. Tak dokonale se znají....
Anna Potůčková
Souhlasím s Jitkou C. co napsala v čase 12.10.2019 18:27. Manžel, když měl úraz v době kdy děti byly malé a chodily na 1. stupeň do školy zůstal invalidní a rapidně nám klesla životní úroven. Byli někteří, kteří mně říkali, že to nezvládneme apod. A zvládli jsme to jen díky naší vzájemné lásce nejen k obě s manželem navzájem, ale i vůči dcerám, které na tatínka nedají dopustit. Znám případ kdy se manželé rozvedli, ona jen říkala jak velký k....k to je a dnes jsou to ti nejlepší kamarádi. Dokonce volávala i matce jeho milenky a sháněla kdejaký lidově řečeno "drb" a dnes si hraje na to jak spravedlivá je, apod. Tak jak dříve to byl ten k....k, dnes je to exmanžel.
Jitka Caklová
Mladí se zamilují a tato zamilovanost jim dává sílu. Tato zamilovanost ale není láska. Děti by neměly na svět přicházet, ale měly by se do rodiny rodit z lásky. Zkuste se zaposlouchat do slov této písničky https://www.youtube.com/watch?v=X5bW3JQ43hk Smutné co?
Danuše D'Engeli
Oprava : vyzařuje, děkuji
Danuše D'Engeli
Domnívám se, že když se vezmou mladí lidé, většinou jsou zamilovaní. Láska jim dává velikou sílu. Potom, když přijdou děti, nastává nové období, většinou starosti..... Myslím si, že v manželstvích je spousty krizí a pokud lidé nic neřeší a nedomluví se, tak se rozcházejí. Když děti vyrostou, tak nadchází úplně jiné životní období. Když se láska mění na úctu, toleranci a porozumnění, pak vztah vydrží. Jako průvodkyně se mnohdy setkávám s partnery, kteří jsou k sobě nesmírně milí, často jsou starší. drží se za ruce, pohladí se, vzařuje z nich velká náklonnost. Hodně si těchto okamžiků vážím. Toto mne bohužel nepotkalo, i když nejsem sama. Vyřešila jsem si situaci po svém. Rozhodla jsem se žít pro všechny lidi, dávat lásku všem. Proto jsem se dala na dosti náročnou cestu studia, psaní a mnoho dalšího. Toto také člověka může naplnit, dávat poté toto vše dalším lidem a udělat jim radost. S vřelým pozdravem všem, Danuše
Dana Puchalská
Článek je vyloženě zajímavý a hezky se čte.
Danka Rotyková
Moc pěkné čtení.
Soňa Prachfeldová
Moc hezký článek, je zejména o tom, že oba chtějí, jeden to nezvládne. Je krásné když spolu prožijí mnoho let a pořád spolu mluví a zajímají se o sebe. Staré páry v minulosti žily skromněji s mnoha starostmi o živobytí, v nelehké době a přesto žily spokojenější život, než v dnešní době, kde vše se točí jen kolem peněz a užívání si. Omlouvám se za 2* , j ode mě plný počet.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.