Těžký život hypochondrů

Problém je,že hypochondrie je stav, kdy pacient opravdu cítí problémy,potíže, bolesti. Většina potíží možná může být i problémem psychiky. Starší lidé obcházejí ordinace možná i kvůli pocitu, žer aspoň tam se jim někdo věnuje a vyslechne jejich stížnosti a nářky. Ale mohou být skutečně nemocní...projde-li člověk hromadou různých vyšetření., nic závažného se nenajde, může klidně dostat nálepku hypochondra...pokud stále vyžaduje další a další vyšetření. Je to těžké... svádět vše na psychiku taky nelze, vždyť někdo, kdo trpí tělesnými obtížemi, např. letitými, nemůže mít psychiku nedotčenou...

Hypochondrie, z řeckého hypochondrium, je psychická porucha. S tím se asi nedá nic dělat. Ten příspěvek paní Alžběty Kusé, to bude zase projev jiné psychické nemoci.

Ó, těžko se vyjádřit k hypochondrům! Kdo to je? Člověk který má objektivní či subjektivní potíže? Který dokonce nemá potíže vůbec žádné, ale vymýšlí si, že jich má mnoho? Lékařům je třeba se vyhýbat, nevyhledávat je, neb jak praví přísloví, neexistuje člověk zdravý, jen špatně vyšetřený... je v oběhu poučka, že každý lékař má nárok na 30% zmýlení se v diagnoze! Při návštěvě třech lékařů je to náš konec! Takže bych radila při přečtení katastrofických zpráv typu - musíte přijít na neodkladné vyšetření - hrozí vám rakovina - nereagovat! Vše je jen makreting a hlavně vydělávání peněz na vašem "neštěstí!" Lékaři se staví do pozice zachránců světa, zachránců vašeho zdraví! Ale, nedejte se mýlit, vše je jen jejich byznys! Byznys a velké příjmy! Známý ,průměrný lékař v oboru plicním, co vše vlastní a má vybudované! Z toho se dá usoudit, že se lékaři na tom nemají v žádném případě špatně! Takže - buďme zdraví a veselí - lékařskou péči nepotřebující!!

Lekaru se nebojim ale zasadne je nevyhledavam, obcas divim, ze si na mne vzpomenou s nejakou kontrolou, dostanu zpravu mobilem a potom se divim s otazkou... uz zase, no jo do roka a do dne.. tem jejich pocitac ma ale pamet.

Vzpomněla jsem si na svojí babičku z maminčiny strany. Dožila se téměř devadesátky. Poslední roky bydlela s námi v domku. Lékař za ní chodil domů, babička vždy honem běžela do svého pokoje a lehla si do postele, aby si doktor nemyslel, že je snad zdravá.. Měla celou sbírku různých skleniček s léky, ale vyzkoušela každý jen párkrát a pak jej uložila do svých zásob. Asi jsem trochu hypochondr, vždyť geny se dědí.

V dnešní době, kdy se všechno dozvíte na internetu může být každý polovičním doktorem a nebo hypochondrem, sloučenina je katastrofa. Když jsem se před třemi lety dozvěděla diagnózu, tak se mě lékařka ptala při další návštěvě, jestli jsem si informace vyhledala na netu. Při mé záporné odpovědi mi nechtěla věřit.

Oprava:hlavně..,lékař...,Děkuji

O mém dědečkovi všichni příbuzní říkali, že je hypochondr, nikdo mu nevěřil, že má psychické potíže. Tak, jak skončil nebudu psát, ale byl to smutný konec. Domnívám se, že lékaž by měl umět rozeznat, zda pacienti chodí pouze, aby "nějakým" způsobem strávili tolik cenný čas nebo to jsou pacienti, kteří potřebují chlavně psychickou podporu.Já osobně nejsem úplně zdravá, ale k lékaři se mi nikdy nechce. Po cestě k lékaři si vždy čtu nebo se učím. Nikdy nesedím v čekárně nečinně.

MUDr. Hnízdil je prima. Hypochondr je v podstatě člověk věčně nespokojený. Nejdřív s tím, že mu lékaři žádnou nemoc neobjevili, a pokud mu nějakou najdou, radost z toho nejspíš nemá. Takové neustálé sebepozorování musí být strašně vyčerpávající.

Díky Bohu žádné zdravotní problémy nemám,(nebo o nich dosud nevím), a toho si moc cením. Snažím se chodit na všechna preventivní vyšetření, kam se předem objednávám, abych se pak v čekárně dlouhým čekáním nezbláznila. A taky znám pár lidí, kteří ani nestačí pozdravit a už na mě hrnou, co zase mají za problémy, u kterých doktorů byli, co dostali za léky... To se vždycky omluvím, že hrozně spěchám (a cítím se při tom provinile) a odejdu. Každý to holt máme nastavené jinak.