Pak jsme navštěvovali různá místa v okolí Hradce Králové, kde teď žiji. A tak jsem se tento rok ocitla již podruhé na Kunětické hoře. Byla pohoda, krásné slunečné počasí a fotografie se líhly jako houby po dešti. A tak mě napadlo připravit pro čtenáře íčka takovou malou fotografickou pozvánku na toto krásné místo.
Pak jsem se ale hluboce zamyslela. Nějak se ve mně ozvala jinak hluboce zasunutá rivalita mezi obyvateli dvou největších východočeských měst. Kunětická hora leží vlastně u Pardubic a já, osoba žijící teď v Hradci Králové letos již po několikáté píšu o Pardubicích či Pardubicku (viz např. moje příspěvky o Pardubickém zámku). Je to v pořádku? Samozřejmě, že je. Můžu si psát klidně i o Pardubicku, i tam jsem prožila hezkých dvacet let svého života. Ale pro jistotu a svůj osobní klid budu zase někdy příště psát i o Hradci Králové. Ostatně jedete-li z Hradce Králové do Pardubic či obráceně, nemůžete Kunětickou horu přehlédnout. Silueta kopec s hradem na vrcholku je v jinak ploché krajině zdaleka viditelná.
Na Kunětické hoře se natáčel seriál Arabela, proto se mu často říká i Rumburakův hrad. My místní jí však neřekneme jinak než „Kuňka“. Nedávno se můj vnouček dožadoval vysvětlení, proč jí říkáme právě Kuňka? Chvíli jsem se snažila ho přesvědčit tím, že v okolí hradu bylo asi v minulosti hodně rybníků a u nich hodně žab, které kuňkaly a kuňkaly. Ale nevěřil mi. A tak jsem googlila, abych se dozvěděla, že k pojmenování vrchu se vztahuje pověst z kroniky Václava Hájka z Libočan o Křesomyslově dvořanu Kunakovi, který prý pojmenoval tento vulkanický pahorek svým jménem kolem roku 838.
Toto neobvyklé místo má samozřejmě bohatou historii. První hrad zde vznikl patrně na přelomu 13. a 14. století a vzhledem k jeho rozsahu byl pravděpodobně zakladatelem hradu sám král Václav II. Není ale jisté, zda stavba byla vůbec dokončena, nejspíš už na začátku 14 století zanikla. Na počátku 15. století zde Diviš Bořek z Miletínka s využitím zřícenin nechal založit nový hrad. Ten měl v dalších letech řadu vlastníků, ale nevýznamější z nich byli Pernštejnové. Začátkem 16. století zahájil Vilém z Pernštejna rozsáhlou přestavbu hradu, vznikla reprezentativní rezidence s kvalitním dělostřeleckým opevněním. S odchodem Pernštejnů z hradu dochází postupně k jeho úpadku, definitivně byl zpustošen v době třicetileté války. V 19. století část areálu navíc poškodila těžba kamene v lomu na jižní straně Kunětické hory. Začátkem roku 1920 koupil Kunětickou horu Pardubický muzejní spolek a zahájil akce na záchranu hradu. Část hradu byla obnovena podle projektu D. Jurkoviče a J. Pacla. Po druhé světové válce však dochází k další devastaci hradu, od konce 70. let až do roku 1993 byl hrad dokonce uzavřen.
Od roku 1993 probíhají na hradě postupně a za provozu rekonstrukce. I v současné době probíhá rozsáhlá oprava, jejímž cílem je mimo jiné obnovit prvorepublikovou dřevěnou vestavbu v prostoru nádvoří (za první republiky tam fungovala restaurace) v duchu původních návrhů Dušana Jurkoviče.
Důkazem může být i tato fotografie zhruba z roku 2017 - vpravo pod nízkým přístřeškem je provizorní prostor pro občerstvení.
Zhruba stejný prostor na fotografii z letošního září dokazuje čilý stavební ruch na hradě. Vpravo v místě, kde původně stálo občerstvení, vyrůstá nová restaurace podle původních návrhů.
Vstup do hradního paláce je možný jak s průvodcem, tak i bez něj.
Co všechno můžete na hradě vidět? Hlavní prohlídková trasa zahrnuje hradní palác s věží. Můžete si prohlédnout reprezentační Rytířský sál, celé patro věnované Pernštejnům, ale i sklepní prostory paláce s archeologickou expozicí. Nebo třeba mučírnu s ceníkem katovských úkonů. Tam jsem se ale necítila dobře.
Od letošního roku je dokonce Kunětická hora opět zapsána v ústředním seznamu památek jako hrad, nikoliv jako zřícenina. Z této i předchozích fotek je jasné, že to už žádná zřícenina není.
Z oken hradního paláce máte celé hradní nádvoří jako na dlani.
Zbytky původního opevnění na jižní straně hradu.
V severním křídle paláce se usídlil dokonce drak. Těší se z velkého zájmu návštěvníků.
Radši jsem ho vzala nejen zepředu, ale i z profilu. Prý je to dračí mládě, ale zuby má pořádné!
Samostatným prohlídkovým okruhem na hradě je kaple sv. Kateřiny a k ní přiléhající kaplička sv. Barbory. Pokud se díváte na fotografii pozorně, jistě si vpravo vzadu všimnete kouřících komínů elektrárny Opatovice.
Vystoupáte-li po mnoha hradních schodech na Černou věž, nabídnou se vám neskutečné výhledy z okének po horním obvodu věže. Na severní straně můžete vidět Krkonoše, Zvičinu i rozhraní Českého ráje a Podkrkonoší. Na východě zase Orlické hory, Králický Sněžník a Suchý vrch. Na jihu Železné hory a zvedající se Českomoravskou vrchovinu.
K hradu patří i původní hradní studna - dnes již není funkční.
Pokud půjdete na Kuňku s dětmi, bude pro ně zajímavá už cesta k hradu. Vede totiž kolem obory s muflony a daňky, dále na kopci žije pár kamerunských ovcí. Před hradem je chaloupka uhlíře Věňavy, která je dětem volně přístupná. V sezóně se dá vyjet na hrad i turistickým vláčkem nebo si vyzkoušet střelbu z luku. V blízkosti Kunětické hory stojí i Perníková chaloupka, kde je muzeum perníku.
Hrad je přístupný od května do října, ale vůbec nevadí, když sem přijdete i v jinou roční dobu. Pod hradbami je nádherná procházka, pár zajímavých výhledů do krajiny. Tam se můžete kochat celoročně. Třeba, když jen projíždíte okolo a uděláte si v tomto místě malou zastávku.
Informace pro tento článek jsem čerpala z české wikipedie a z oficiálních stránek hradu.