Foto: autorka

Pro kamna ke Špačkovi

22. 10. 2019

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 22.10.2019 13:32

Kachlová kamna se mi taky líbí. Díky tobě jsem se na výstavu virtuálně dostala, fotky jsou bezva. :-)

Hana Nováková 22.10.2019 13:16

Zajímavé...

Irena Mertová 22.10.2019 09:47

To je moc zajímavý článek. A "prodadouc" nemá chybu :-)

Zuzana Pivcová 22.10.2019 09:28

To musí být velmi zajímavá výstava, ovšem v reálném životě bych už kamna nechtěla, užila jsem si jich opravdu dost. V domácnosti i na pracovišti. Těžko si z vás někdo umí představit, že v barokní Invalidovně se v kancelářích a ve studovně topilo ještě do povodní v kamnech uhlím, zatímco na chodbách a v depozitářích vůbec. To bylo pracoviště! Někdy nám to zdůvodňovali, že "památkáři nedovolí zásah do památkového objektu". A jak se asi topilo v té době všude na Hradě?? Tam to nevadilo? Díky, Věrko, zajímavá historie.

Jitka Hašková 22.10.2019 09:15

Velmi hezké. Musím si to poznamenat, abych nezapomněla se tam jít podívat. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá