Ageismus naruby. Senioři se ho dopouštějí vůči mladým

Mám pozitvní přístup ke všem lidem-Dobré je být sluníčkem pro všechny lidičky na této Zemi.

Dobré téma. Budu se muset hlídat, abych mladým netykal. Asi to bezděky dělám. Díky :-)

(Výborný článek!) Už to tak bývá, že staří mají někdy sklon poučovat a mladí mají někdy sklon se předvádět a provokovat. Někdy to vypadá, že mladší generace se spikly proti starším lidem a myslí si, že tu zbytečně zabíráme místo, vyžíráme státní rozpočet, děláme jen problémy, volíme nesprávné strany a nakonec se roztahujeme v tramvaji. Co třeba v práci? Mladí jsou výkonní, rychlí, brilantní, ale nemají zkušenost. Nechápou souvislosti, které je v té jejich rychlosti mohou zavést do slepé uličky. Věkově starší pracovníci jsou pomalejší, neznají moderní technologie ani jazyky. ALE: jsou spolehliví, loajální, věrní, zkušení, jsou vytrvalejší, a nejsou draví ani ctižádostiví, čili jsou stabilizační složkou kolektivu. - Vietnamcům nikdy netykám. Je to nedůstojné. To bychom se museli hodně dobře znát, abych jim nabídl oboustranné tykání. Z téhož důvodu netykám ani mladým slečnám, a mimochodem, tykání mladým ženám mi připadá docela sexy. (Toto je diskriminace nebo jen nekorektnost? :-) )

Životní situace se nejspíš opakují. Vzpomínám si, jak jsem už i jako vdaná těžko chápala některé matčiny rady nebo připomínky . Dnes jim velice dobře rozumím. A tím pádem se nedivím dceři, když nechce pochopit některé rady ode mne. Vím totiž, že je pochopí, až si všechno "odžije" sama. A asi to tak má být. Ale neuctivé chování jedné generace k té druhé mi vadí taky.

Podle mého názoru se nějaká ta nevhodná poznámka starých vůči mladým vůbec nedá srovnat s obludnou diskriminací starých lidí takřka ve všech oblastech života.

Mnoho je dané výchovou v rodině. Kde byla úcta a dobré vztahy mezi dětmi a prarodiči, pak tyto děti přenášejí dál na své potomstvo. Jak se říká, co si kdo zašil, to sklízí. Mladým i Vietnamcům vykam, nevnucují své názory a poznatky pokud o to vyloženě nestojí. Ostatně necinim tak ani u svých dětí a vnoučat. Každá doba má své .

Bývaly doby,kdy byl ctěn starý ,znalý a tím pádem moudrý člověk.Nějak se to změnilo: dnes je široká kampaň o hloupých starých lidech,co se nachytají na "šmejdy",pustí si do bytu zloděje,dají peníze za naprosto nekvalitní práci....Nějak se zapomnělo,že starší lidé mají hlavně zkušenosti,mohou porovnávat nové se starým a poznat hned,jestli je někdo oblbuje. (Nemyslím chudáky se stařeckou a jinou demencí.) Mladí se přeceňují,jejich vzdělání je méně hodnotné,než bylo (naše) dříve.Porovnejme,co umí dnešní vyučenec a co uměli dřívější učni....Vykáním se také vymezuje odstup,já osobně netykám mladším ani Vietnamcům,a to zásadně. Mladý blbec se stane jednou jen starým blbcem,nic víc.

Tykání a vykání je někdy podivné. Pamatuji se, jak jsem se kdysi doslova tetelila blahem, když mi začali říkat :"Slečno, přejete si ?"

Zajímavý článek.Tykám jen těm,se kterymi si tykám.Jinak ne.Nerozumím tomu,když učitelky potkají po x letech své žáky a dokážou jim tykat.Mi to z pusy nejde...

Často slyším od starších lidí stesky, jací jsou dnes mladí drzí, líní, přespříliš sebevědomí a ničeho si neváží. Říkám si, zamysleli se vůbec nad tím, co říkají? Dnešní mladí to nemají vůbec jednoduché. Když jedou na plný plyn a budují kariéru, je to špatně, nemají přece čas na výchovu svých dětí a prioritou jsou peníze. Když se snaží více věnovat rodině, sotva ji uživí a jsou líní více maknout(přesčasy, práci dodělávat doma atd.). Když jsou sebevědomí (nebo se tak snaží působit) je to špatně, vždyť ten mladej o životě nic neví. Když nemá sebevědomí, má pramálo šancí získat dobré zaměstnání, protože na někoho, kdo je skromný, tichý a nenápadný zaměstnavatel rozhodně nečeká. Je mi 58,mám dcery 35 a 26. Znám jejich přátele a jsou většinou moc fajn a je mi s nimi lépe než se staršími nebo i vrstevníky, kteří jenom kritizují, ale nemají žádnou sebereflexi. Nikomu nevnucuji své názory, nepoucuji a už vůbec by mě nenapadlo někomu tykat, protože je mladší než já. Klidně si řeknu naopak o radu někomu mladému, když je potřeba a ráda poskytnu radu já, jsem-li požádána.