Stárnou celé domy. A je to problém

Já jsem nikdy žádný byt nedostala. Ani kvůli pracovnímu zařazení ani kvůli dětem. Výhodou bylo, že jsem nemusela v paneláku bydlet. Rodiče dostali v roce 1956 byt v cihlovém tříposchoďovém domě, který měl a má výtah. Od té doby, samozřejmě, obyvatelé zestárli. Jejich potomci se většinou odstěhovali. No, a když z těch starých lidí, kteří dnes mají nebo by měli, skoro 90 roků, někdo zemřel, nastěhovala se tam nějaká jiná rodina, třeba i mladí lidé. To je snad v domech běžné. A co se týká bezpečnosti pro staré lidi? Už dávno jsem řekla synům, že koupelna se předělá, žádná vana, protože mi jednou, možná, bude přes osmdesát a jak tam potom polezu? A co se týká uklouznutí, to se stane i mladším lidem, že uklouznou. Že se mladí lidé snaží postavit si vlastní dům? No, všichni asi ne, tak bohatá ta mladá generace zase není. Jak kdo.

Evo K. Za těch necelých 18 let co zde bydlíme, je nad naším bytem už sedmý nájemník. Dokonce tam byl exot, co večer dělal truhlařinu na kšeft a pak jeden co měl z bytu minipěstírnu francouzských buldočků. Jo byty k pronajmutí, to je dílo.

Bydlím v našem paneláku skoro 40 let....kdysi jsem byla nejmladší....a teď.....jsem starousedlík se vším všudy. Problém s pronajímanými byty je koukám všeobecný. Podnájemníka nezajímá, zda je dům zamčený, zda je chodba uklizená, zda je okolí domu čisté. Je mu to jedno. Bydlí tu dočasně. Zatímco pro nás ten panelák je domov.

Náš dům je mix mladých, starších i starých obyvatel. A máme výtah až do sklepa a do garáže. Hurá. Léta jsme žili ve starých secesních domech bez výtahu. Teď jsem ráda, že nemusíme svoje sratá kolena tolik namáhat. Když si odmyslím to neustálé vrtání a rekonstrukce přímo nad námi, je to celkem dobré bydlení.

V našem domě je devět bytů. Bydlíme...po prodeji vlastního domu...v krásném nájemním bytě, který jako jediný má svou zahradu. Staráme se majiteli o ovečky, slepice,údržbu kolem domu...vše zadarmo, jen tak, aby bylo co dělat v důchodu. Zvládáme to...přesto, že jsme s manželem nejstarší obyvatelé...ti, až většinou o dvacet i více let mladší nájemníci, nedělají nic. A není to o tom, že oni chodí do práce, nemají absolutně zájem o to, aby to v domě i kolem domu bylo upravené....jen využívaní přilehlé prostory, kam odhazují,o se jim zlíbí. Takže za mě...je jedno, jestli jsou v domě samí staří, či mladí, je důležité, jak jsou či nejsou schopni se na něčem společně podílet, aby se všem příjemně žilo.

Na stáří jsem si koupila družstevní podíl v paneláku a přizpůsobila jsem ho tak, aby mi sloužil co nejdéle. Je zde výtah, , dům je ve skvělém stavu, zateplený, s novými okny a zasklenými balkony. Je zde čisto a obyvatelé jsou tu různého věku, ti nejstarší už odešli a jejich byty obývají mladší generace.

Jsem ráda, že se shoduji s pohledy všech předchozích pisatelek, vnímám, že si bydlení v paneláku vážíme a nejen my, ale i mladí, kteří tu začínají zakládat své rodiny. Máme pěkný velký byt, který už už přenechám synovi a jeho dívce. A já se usídlím o pár metrů dál do polovičního. Nechtěla bych odtud, jsou tu naprosto všechny služby vč. pohotovosti, školy, mateřinky. Před domem kukturák, kousek dál knihovna, nedaleko DS a hned za ním vstup do lesa. Se zajištěním správy SVJ jsme měli už problémy dávno. Dnes jsou šikovní mladí lidé zvyklí si budovat svoji kariéru, a proto se své profesi musí věnovat maximálně. A pokud jim zbyde čas o víkendu na rodinu, jsou zodpovědní a snaží se děti vést ke sportu. Takže jsme se rozhodli platit si tuto službu z venku. Docela se to osvědčilo. Takže podobně jako u vás ostatních, máme asi štěstí. Co bychom dělali se svým domem a zahradou, když už nemáme potřebnou energii? O kytičky a keře u předního a zadního vchodu se staráme s ostatními seniory, a to moc rádi.

No a co? To se přece dalo čekat. Starý člověk klidně upadne kdekoliv, nemusí to být zrovna v panelákovém bytě, stává se to i v zařízeních zařízených pro seniory. Asi máme štěstí. Bydlíme sice jen v paneláku, ale velmi nám to vyhovuje. Vedle stojí škola, naproti samoobsluha, na druhé straně domu je zdravotní středisko, kde má ordinaci obvodní lékař, zubař, gynekolog a dojíždí ortopéd. V areálu je i lékárna. Staří umírají a do jejich bytů se stěhují perspektivní mladí. Ti ovšem také časem zestárnou, protože zatím to tak pořád ještě funguje. A když bude nejhůř, na sídlišti se nachází dům s pečovatelskou službou a o kus dál je domov důchodců. To by bylo, abychom strádali! Je u nás i krásný hřbitov, kam se mnozí z našich spolubydlících přesunuli. Jednou je budeme následovat a svět se bude točit dál.

Starnou bytove domy i rodinne, neni prijemny pohled na kdysi krasny dum, udrzovanou zahradu a dnes vsechno spustle majitele nemaji silu nekdy ani penize, deti jsou daleko a chybi ruce na udrzbu a kdyz prijde nemoc tyto hodnoty jsou na vedlejsi koleji.

No on pán by v rodinném domku na linoleu zřejmě neuklouzl a rovněž ta paní , která se snažila vlézt do vany. nechápu, proč když jim ty byty patří tak si je nepřizpůsobí pro svůj vyšší věk.