Minulost na Veselém Kopci
Foto: autor

Minulost na Veselém Kopci

27. 10. 2019

Je pět hodin ráno. Ve světnici je chladno, kachlová kamna přestala sálat někdy kolem půlnoci a vysoukat se v půlnoční tmě z pod těžké houně, kterou jsem přikrytý, abych přiložil do kamen, to se mi věru nechce. Pod houní je teplo. Ale na pátou ranní vstát musím. Je třeba znovu rozdělat oheň pod litinovou deskou kamen, postavit vodu na vaření a jít obstarat dobytek do chléva a maštale. Kravka už bučí, i dvě kozy se přidaly, prasátka jsou ale v klidu, ta se nažrala večer nejvíc, však také sežerou kdeco. Kohout ještě nekokrhal. Na východě se červánky teprve nesměle barví.

Jdu vzbudit pět sourozenců, já jsem nejstarší. Nejmladší bráška celou noc kašlal, včera se nachladil, když spadl nešťastně do potoka. Táta s mámou vstali se mnou, chystají postroje pro koně, kterého nám půjčí bohatší soused. My vlastního koně nemáme. Předešlý nám pošel na záhadnou koliku a na nového jsme se ještě nezmohli. Dnes se bude svážet seno a skládat do seníku. Není to těžká práce, ale zdlouhavá.

Petrolejka na stole trochu čmoudí a vzduch v místnosti, která je současně kuchyní, jídelnou i ložnicí, je po noci kyselý a těžký jako v hrnci se šlapaným zelím. Na spodky, ve kterých jsem spal, si navléknu režné kalhoty a přes potrhané tílko režnou halenu. Jdu na záchod ven na hnůj, ale sourozenci si hned po probuzení ulevují do nočníků, které mají u lůžka. Venku je vzduch prosycený ranní mlhou a chladivou rosou. Z dálky lehký vánek přináší vůni tlejících jablek, které jsme včera shrabali ke kmeni jabloní, jež nám rostou za domem.

Na snídani bude cikorka a chleba s kouskem sýra. A pak už zapřáhneme koně do žebřiňáku a pojedeme sklízet seno na vzdálenou louku. Dá-li Bůh, pojedeme nejméně třikrát a svezeme všechno. Děda tvrdil, že od zítřka bude pršet, bolí ho kolena.....

 

Zní to téměř idylicky, že? Tak nějak si představuji, že by se rýsoval můj den, kdybych žil v rodině sedláka v nějakém malém poloselském gruntu s obytným stavením, chlévem, malou stodolou a roubeným haltýřem nad pramenem vody a psal by se třeba rok 1780. A kdybychom měli štěstí na dobrou vrchnost, které polnosti patří, tak bychom měli i trochu pěkný život.

Ale přiznám se, že bych ten svůj dnešní život za ten z konce 18. století neměnil. Na doby minulé vždy pohlížíme s pocitem, že tehdy bylo lépe. Nebylo. Byla to dřina, pot, strach, nejistota, hlad, nemoci, a semtam nějaké to veselení, aby se zapomnělo. Nicméně jednoduchost, prostota a absence zbytečnosti a nepraktičnosti v běžném životě minulých dob, to je stále lákavá inspirace i pro dnešní svět, zahlcený marnotratným nadbytkem. Jistě, lákavá jak pro koho. Pro mne ale určitě. A proto, když jsem přišel na Veselý Kopec, kde sídlí tzv. přírodní národopisná muzejní expozice lidového stavitelství z 18. a 19. století, čerpal jsem zde vnitřní sílu pro život inspirací právě onou prostotou a střídmostí tehdejšího venkovského života (byť velmi tvrdého, to nepopírám). Skanzen na Veselém Kopci není jediným muzeem v přírodě u nás. Je tu ještě skanzen Vysoký Chlumec, skanzen v Přerově nad Labem, skanzen ve Strážnici (nebo-li Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy), snad nejznámější Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, a jsou tu i malé lokální muzea v jednotlivých staveních, jako je Dlaskův statek v Dolánkách u Turnova, a jistě ještě další. Ale Veselý Kopec mne uchvátil a vtáhl do atmosféry opravdové zemědělské osady v krajinné oblasti Železných hor, tvořené rozptýlenými zemědělskými usedlostmi, loukami, sady, cestičkami, potoky. Přišel jsem i ve vhodnou podzimní dobu mimo turistickou sezónu a mimo čas zde konaných slavností masopustu, jarmarku, dožínek, vánočních obyčejů nebo jen slavnosti brambor, kdy se tu ve mlýně pečou a rozdávají bramborovo-pšeničné placky. A tehdy je tu lidí, stánků, všetečně neposlušných dětí, křiku, pískání, hlomozu a hýkání, a atmosféra ryzosti je pryč. A ani si nemáte jak vyfotit ten který exponát, aby u něj nestálo klubko selfie-maniaků v džínách, barevných svetrech a s cukrovou vatou mezi zuby. Takže jsem v klidu fotil a vy se dívejte a vzpomínejte se mnou, kde a co z těch starých dob jste zažili i vy. Já zažil jen žebřiňák tažený koněm Karlem. Dědeček hospodařil na 8 ha a mě na žebřiňáku vozil v době žní i senoseče.

A pokud nevíte, kde leží Veselý Kopec, tak v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. A proč je „veselý“? To musím citovat encyklopedii: K místu se váže pověst o králi Václavu II., který někdy kolem roku 1302 nařídil poblíž stavbu vodního mlýna a pily, a při té příležitosti se zúčastnil veselé slavnosti na kopci nad řekou Chrudimkou. A kopci se pak začalo říkat Veselý Kopec.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Skanzeny u nás si jsou jistě podobné, v Rožnově jsem byla už před mnoha léty - od té doby se jistě v něm mnohé změnilo, ten středočeský v Přerově nad Labem se mi také líbil. A z Veselého Kopce, kde jsem zatím nebyla, se mi moc líbí Vaše fotky.
Soňa Prachfeldová
Krásné, skanzenů je spousta a jsou si i podobny, vzdyť stejný život prožívali chudí lidé všude. Některé věci jsem ještě viděla u babičky a suchý záchod u ní též pamatuji, v mrazu to bylo něco. A ohromná duchna v posteli a pára od úst. Ale stejně to bylo pěkné u babičky.
Zdenka Jírová
Na Veselém kopci jsem byla před mnoha lety, ale pamatuji si jej. Navštívila jsem i Rožnov a zejména navštěvuji skanzen v Kouřimi, kde jsem se narodila.
Dana Puchalská
Lubomíre, nedalo mi to a zkusila jsem vypátrat, proč naši předci dávali ony plody na štíty svých chalup. Jestli je to hlohyně tak proto, aby v zimě mělo ptactvo potravu. Protože tak vysoko jiná zvěř zkrátka nedosáhla,hlohyně jim totiž moc chutná.
Hana Práglová
Byla jsem tady před mnoha lety,kdy se do tohoto kraje odstěhovala má dcera.Velice hezké místečko,které stojí z to,navštívit několikrát...
Marie Seitlová
Na Veselém Kopci jsem byla, moc se mi to tam líbilo. Mám skanzeny ráda.
Zuzana Pivcová
Osobně jsem zažila jen skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Toto vpadá také velmi sympaticky. A líbí se mi snímky, tvořící s doprovodnými komentáři vlastní příběh. Díky.
Vladislava Dejmková
Byla jsem tam několikrát, když jsme měli malé děti. S přibývajím věkem přibývaly i otázky. Teď už bude čas navštívit tohle poutavé místo s vnoučaty. Můžu vřele doporučit.
Eva Mužíková
Návraty do dětství ve vzpomínkách mám moc ráda.. Děkuji.
Věra Ježková
V Kouřimi i v Přerově nad Labem jsem byla. Moc pěkná byla také Řepora v Praze. Bohužel už neexistuje.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

19%