Pohádka o liščím ohonu
Ilustrační foto: pixabay.com

Pohádka o liščím ohonu

16. 11. 2019

Jako malá jsem zbožňovala tehdejší módní záležitost, kterou vlastnila i  má maminka – rezatou lišku se špičatým čumáčkem, skleněnýma očkama, krásným huňatým ohonem a sametovým klipsem na přichycení kolem krku. Byla jako živá.

Mám ji dosud na svatební fotografii mých rodičů, kdy krásně doplňovala béžový vlněný kabát barvy velbloudí srsti v délce ke kolenům, na které to mamince tak slušelo. Zavírala  jsem se do ložnice, kde tento poklad na dně skříně ukrývala, a hrála jsem si na „dámu“.

Jednoho dne maminka s hrůzou objevila, že liščí kožíšek postrádá tu nejdůležitější část – ohon. Nejprve podezřívala mne, ale pravda se zanedlouho ukázala. Můj otec byl totiž učitelem fyziky a v rámci názorné výuky obětoval tento artefakt pro  výrobu elektrické energie pomocí již klasického způsobu, tj. třením ebonitové tyče liščím ohonem. Možná by k tomuto účelu posloužil i jiný materiál, ale tenkrát bylo všechno poctivé a pravé, žádná náhražka nepřipadala v úvahu. Tatínek se ke „zločinu“ přiznal a maminka z úcty k vědě ohon oželela, tím spíš, že móda lišek za krkem již pomalu odeznívala.

Ohon ale našel své další uplatnění. Na závěr školního roku ve školce, kterou jsem tenkrát navštěvovala, jsme nacvičovali pohádku „O Budulínkovi“. Hrála jsem tam jednu z malých lištiček. Kostým pro tento herecký počin sestával z teplákové soupravy hnědé barvy, kalhoty dole na gumu (což si jistě pamatují mnozí z mých vrstevníků), na hlavě baret s našitými oušky ze sametu. A na tuto akci otec ze svého fyzikálního kabinetu nezištně oblíbenou pomůcku zapůjčil. Maminka ji obratně našila na příslušné místo tepláků a musím říci, že jsem se díky ní stala mezi ostatními naprostou hvězdou a ohon mi děti neskrývaně záviděly.

A pokud nevypelichal, je možná ve fyzikálním kabinetu  dodnes.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.6 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Veselá vzpomínka na dětství. Budulínek se jistě rád povozil na takovém ohonu?
Eva Mužíková
Takový límec nosila maminčina sestra Růženka - paní doktorová právníková z Prahy. Dodnes vidím, jak při příjezdu k nám na vesnici, vystupovala takto vymóděná z černého hranatého auta. Její liška s korálkovými očičkami, čumáčkem a tou klipsnou nás děti velice přitahovala. ..…. Hezký jste příběh napsala.
Soňa Prachfeldová
Znám , měli jsme doma, měla jsem z toho liščího límce divný pocit.
Jana Šenbergerová
Hezká vzpomínka. Připomněla mi, že jsem také kdysi hrála v Budulínkovi liščí maminku v hnědých teplákách s papírovou maskou liščí hlavy, ale bez krásného liščího ohonu. :-)
Dana Puchalská
Veselá příhoda. Děkuji.
Zdenka Jírová
To je hezké vzpomínání. Já jsem si zase ráda hrála s kamarádkami u nás doma na princeznu a půjčovala jsem si maminčiny šaty, aby byly "dlouhé". Také jsem si půjčila jednou bez dovolení jejím páskové boty na vysokém podpadku a ten se mi podařilo zlomit, protože mi byly pochopitelně moc velké. Tak jsem pak dostala zákaz půjčovat si cokoliv bez jejího souhlasu.
Zuzana Pivcová
Vzpomínám, že maminka také měla v době našeho dětství schovaný prvorepublikový liščí límec s hlavičkou i ohonem. Jako dítěti se mi to líbilo, ale s dospíváním a všeobecnou láskou ke zvířatům bych nikdy žádnou kožešinu nenosila. Na pokus s vyráběním energie si ze školy pamatuji. Díky.
Anna Potůčková
Úsměvný článek - všestranné využití liščího ohonu!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.