Trapas...

Nikdy jsem se v nemocnici nenasmála víc než v pokoji plném čerstvých maminek. V tom davu se všechny nepříjemnosti snášely líp. Když přiváželi děti na kojení, vždycky jsem trnula, jestli nebude některé vespod udušené. Naštěstí se to nestalo.

A článek pěkný, čtivý.

Když jsem byla poprvé v porodnici, na první posteli ležela holka ani ne sedmnáctiletá. Celý den ležela pod dekou i s hlavou. Bylo ráno a přišla vizita. Sestra ji řekla, ať vystrčí hlavu ven a ona na to: k... doktore, to bolí. Ona rodila na té posteli. Doktor ji v náručí odnesl na porodní sál. Porod rychlý, otec neznámý.

Také se mi stalo, že mi přinesli jené dítě a hned jsme si je ale poznaly a nastala výměna. Naštěstí bez komentáře.

Tak jsem si zavzpomínala na socialistické porodnice. Byla s námi Romka, která měla manžela" bílého".Její chlapeček byl dost světlý a má dceruška bujně černovlasá ..Každá sestřička jí podstrčila mé dítě.. A jak vždy protestovala.....Bylo nás tam taky osm..

Mně také vyměnila sestra mého chlapečka . Náhodou jsme s to s tou druhou maminkou rychle všimly

Tak to asi trapas určitě byl, ale podstatné je, že se miminko vrátilo k té správné mamince. Případ o 2 zaměných holčičkách asi zná většina českých žen.

No u nás to bylo tak, že maminy byly počmárané a dítko mělo kroužek na ručičce, čmáranice zmizela až doma, po nějakém drhnutí.Já vždy trnula strachy, když přijel vozík s hadovíma mimi, aby je sestra vždy bezbečně předala.Vysvětlení, zvykem bylo, drabnout za zavinovačku a přenést do pokoje k posteli a po čase určeném ke kojení zpátky.Ale ty zavinovačky už bývaly na pochodu, jen a jen rupnout.

Také se mi vybavil případ dvou zaměněných holčiček. Dodnes trochu nechápu, že si obě matky přece jenom nevšimly dost jiného vzhledu miminek, než jaký měli rodiče. Chápu, že to v tomhle případě řekla novopečená matka jako vtip, že nechápe, že dcerka není krásná po ní, ale někdy není radno!

Marie, musel to být pro paní určitě trapas, ale hlavně že se jí vrátilo to její miminko včas.