6.10.2019 byl můj dlouho očekávaný den, kdy se mi splnil můj sen a já letěla do Indie. S kamarádkou jsme jely ráno vlakem do Prahy a pak na letiště. Ve 14 hod byl sraz s průvodcem CK Čedok a překvapením bylo, že se nás sešlo jen 7, což bylo super.
Z Prahy jsme letěli Qatar Airways s přestupem do Doha a pak do Dillí (Delhi). Je to jedna z nejlepších leteckých společností, jídlo dle jídelního lístku, pití alko i nealko, kolik kdo chtěl. Tak jsme si na přivítanou daly Baileys. Letiště Doha je 4. největší a byl zde 3,5 hod časový posun a velké množství lidí. Zrovna končilo mistrovství světa v atletice. Po 3 hodinách jsme opět seděli v letadle a zase to byl Boeing 787 a letěli jsme do Dillí a to už byl časový posun 4,5 hodiny. Na letišti jsme strávili hodně času, byly velké fronty, vše kontrolovali.
U východu z letiště nás čekal mladý Ind. Ten nás dovedl na parkoviště, kam měl přijet náš mikrobus. Ale čekalo nás tam překvapení, přivítal nás ředitel jejich cestovní kanceláře, představil našeho mladého průvodce Deviho, řidiče a jeho pomocníka. Každého přivítali slovy Namanté a na krk pověsili věnec z afrikánů. Bylo to velmi milé a tak se začalo naše cestování po Indii. V Mikrobusu jsme měli celou dobu k dispozici chlazenou vodu.
Projeli jsme část hlavního města Nové Dillí, kde jsou široké ulice, vládní budovy, parlament, krásné nové moderní stavby. Tato část je z 30 let minulého století, navržena Brity. Dále kolem Brány Indie, která je na památku vojáků indických a britských, kteří padli za 1. sv. války. Naproti je baldachýn z r. 1936, nyní je prázdný, ale byla tam socha krále Jiřího.
Staré Dillí má mughalské památky hlavně z 16 a 17 století. My jsme jako první navštívili památku ještě starší, a to z r. 1193 a to Qutub Minar. Ten je v archeologickém parku Mahraubí, minaret je 72 m vysoký a základnu má 14,5 m. Je krásně zdobený a je to nejvyšší samostatně stojící věž, která označuje místo prvního muslimského království v severní Indii. Celý park s mnoha stavbami je na seznamu UNESCO.
Další byla návštěva Lakshmi Náráyan mandír, je to chrám z r. 1938 a postavil ho průmyslník Birla a říká se mu Birla mandír. Byl to první chrám bez kastovního omezení. V hlavní svatyni je vyobrazen Višnua a Lakshmí, což je jeho žena. Kolem je mnoho dalších svatyň. Vstup do chrámu byl zajímavý, vše odložit, foťák, mobil, batoh, boty, projít rámem muži a ženy zvlášť a osobní prohlídka. Uvnitř krásné, všude svastika, lidé seděli na zemi, rozjímali, nechali si barvit třetí oko. Bohužel fotky mám jen z chodníku před chrámem.
Následovala návštěva náhrobku Mahátmy Gandhiho (1869 -1948), zde byl spálen a popel byl vhozen do posvátné řeky Gangy. Kolem je park s fikusy od řeky Gangy. Vstup je opět přes bránu a boso po chodnících kolem náhrobku, kde hoří věčné světlo. Každý den se vyměňuje výzdoba z afrikánů. Následoval odjezd do hotelu na ubytování a večeři.
Další den jsme jeli do Agry a cestou jsme se stavili v Mathuře, což je místo narození Krišny. Jde o jedno z nejvýznamnějších hinduistických poutních míst v Indii. Opět vše odložit a jít naboso (i bez ponožek). Jde o chrám s mnoha oltáři a vždy jiná socha – různé převtělení Krišny, který chtěl dobro a aby se tak lidé chovali i tak žili.
Další krátká zastávka byla u pevnosti Sikandra, kde je pochován mungalský císař Akbar. Sám si ji navrhl i začal stavět. Dokončil ji jeho syn a je to i Akbarovo mazzoleum.
Odpoledne byla na programu mnou nejvíce očekávaná stavba Tadž Mahal, což je symbol Indie. Mauzoleum nechal postavit Šáhdžahán Mahal na památku své zesnulé manželky Muntaz Mahal - Perly Paláce. Zemřela při posledním porodu ve věku 36 let. Porodila mu 8 synů a 6 dcer. Sáhdžahán ji moc miloval, truchlil dlouho a po 2 letech jí nechal stavět Tadž Mahal – Korunu Paláce. Ten symbolizuje věčnou lásku a krásu. Stavěl se od r. 1632 – 1654, tedy 22 roků, ale je to nádhera. Celý komplex je z mramoru na vysokém podstavci a po bocích má 4 minarety. Již před vstupem na podstavec jsme si museli na boty dát návleky, které se dávají při vstupenkách. V mauzoleu měla být jen manželka, ale jejich syn nechal dodělat druhý náhrobek a jsou tam spolu. Fotit se uvnitř nesmělo, jen venku. Tadž Mahal je postaven na břehu řeky Jamuny v krásném parku s umělým kanálem, ve kterém se zrcadlí i vstupní brána. Po celém parku bylo hodně lidí, kteří obdivovali tuto nádheru. Tadž Mahal je postaven z bílého průsvitného mramoru, zdoben je jemně broušenými kameny. Mramor se během dne mění, ráno je narůžovělý, při slunci je až zlatý a večer bílý.
Byl to pro mě úžasný zážitek, vidět tuto nádheru, o které jsem dlouho snila. A dnes se mi vyplnil, seděla jsem na lavičce a měla jsem zvláštní nepopsatelný pocit.
Bylo pozdní odpoledne a po prohlídce jsme odjeli na ubytování a večeři, v Agře budeme spát 2 noci.
Vyspali jsme se v krásném hotelu, posilnili se na další poznávání města Agry. Projeli jsme město s výkladem a vydali se do Červené pevnosti. Tu nechal postavit v druhé polovině 16. století císař Akbar z červeného pískovce. Je také na břehu řeky Jamuny, která je největším a nejdelším přítokem Gangy. Prochází se krásnou bránou na několik nádvoří a krásnými stavbami, které sloužily císaři a jeho rodině. Mramorové stavby tu později zbudoval Sahdžahán. Na severozápadě je slavná věž Musamman Burdž, kde strávil poslední roky v domácím vězení Sahdžahán. Uvěznil ho tu vlastní syn. Odtud měl krásný výhled na Tádž Mahal.
Další zastávka byla v bývalém hlavním městě mungalské říše v Fatéhpur Síkrí, také ji postavil Akbar v letech 1571 – 1585. Je zde otevřená mešita, paláce jeho manželek, nádvoří soukromé i veřejné, kde přijímal návštěvy. Brzy však tohle sídlo opustil, protože tu byl velký problém s vodou. Zachoval se a je velmi pěkný a také z červeného pískovce.
Agra je město které má hned 3 památky zapsané na seznamu UNESCO, je to Tádž Mahal, Červená pevnost i Fatéhpur Síkrí a právem si to všechny zaslouží, jak nádherou, tak velikost paláců. Všechny památky jsou plné lidí, jak místních, tak i turistů, hlavně z Anglie a Austrálie.
Příště napíši o dalších památkách v Džajpuru.
