Výprava do ztraceného času 4

Hanko, já byl v době tanečních spíš introvert a s holkami jsem mluvit moc neuměl. Jenže přešlo šedesát let a dnes si rád popovídám, pokud je s kým. Když si povídám se svou malou šeltií Britney, moc toho nenamluví. jen občas vyskočí a olízne mě.

Jene, krásné vzpomínky. Trochu jsem se při čtení vrátila k těm svým tanečním, kam jsem taky moc ráda nechodila, protože jsem vyšší postavy a v těch šestnácti tenkrát moc vysokých kluků nebylo. Ale zvládla jsem je a tancuju moc ráda. Těším se na další vzpomínky.

Konečně někdo komu nevadí ,když není připuštěn ke slovu... Asi už to neplatí. Hezké vzpomínky..

Vzpomínání :-) Já taneční nedokončila. Někde v polovině jsem onemocněla a zbytek roku i s Vánoci jsem strávila v nemocnici. A to mi matla na první prodlouženou konečně koupila nové šaty, které přede mou nikdo nenosil :-)

Věrko, na úvodní fotce je ta ukecaná Jana, která si po padesáti letech se mnou ani kafe nechtěla dát. Co se dál dělo s Miladou, to nevím. Od maturitního plesu jsem ji už neviděl.

Pane Zelenka, taneční jsem milovala několik let jsem i závodně tančila, ale nedostávalo se mi času na všechny další sportovní aktivity. Tanec zůstal ve mně celý život i když jsem si vzala muže, který krom ploužáku nic jiného netančí. Život je sama změna a tak to má být...

Pane Jendo, já jsem podobně jako Danka také nechodila ráda do tanečních, ačkoliv bych za tanec "dala život". Jenže jsem byla hrozně hubená a dlouhá a málo průbojná a tanečníci se pro mě nehrnuli. A když už přišli, tak formálně a při tanci bylo ticho. Později, když už jsem dozrála a chodily jsme s kamarádkou do baru, nebo při různých oslavách v práci atd. jsem byla jednou z vyhledávaných tanečnic. Život tropí hlouposti. Dnes bych polku už neudýchala. :-D

Jane, děkuju za další díl. Taneční byl pro některé z mých kamarádek, splněný sen. Ale já ty hodiny doslova protrpěla. Jak mně se tam nechtělo, to si nedovede nikdo představit. Moje nejlepší kamarádka z dětství se v tanečních zamilovala a prošla i pokračovací kurzy i speciálky a dokonce si svého tanečníka i vzala. Bylo to jako vystřižené z červené knihovny. A jsou spolu světě div se ještě nyní. P. S. Už se těším na pokračování. :-) :-) :-)

Jendo, to jsou krásné vzpomínky. Milada (?) na úvodní fotce je moc hezká. Sluší vám to spolu. Já jsem taneční absolvovala z povinnosti, pokračovací jsem nedokončila. Nemám cit pro rytmus, mé výrazové prostředky jsou jiné. Španělština se mi na poslech líbí. „Pašování volů přes hranice“ jsem neznala. Zajímavé přirovnání. Čáňa byl bezva. Moje třídní, která nesnesla představu, že bych měla mít za jedna z češtiny i němčiny - na kterou mě nemohla dostat, neboť předsedkyně komise byla němčinářka, mi v závěru odůvodnila dvojku z češtiny slovy: „Říkala jsi to moc potichu.“