Mých 30 let - pro mě to byl nový svět

Zuzko, díky za tvůj příběh. Coby němčinářky máme společné to, že jsme obě „zůstaly pod penzí“. Mne nikdy ani na minutu nenapadlo osamostatnit se, jít do nějaké soukromé firmy apod. Přesto jsem zažila podobné pocity jako ty, jen v rámci Karlovy univerzity a spřátelených pracovišť v Německu. Naši republiku jsem ale nezastupovala. :-)

Zuzko, měla jsi štěstí, že jsi dělala zajímavou práci, která tě bavila. Tím nechci říct, že jsi to měla v životě jednoduché, to vůbec ne. Nicméně ti přeji hodně štěstí. :-)

Milá Zuzanko, život patří jenom nám a musíme si s ním poradit v každé době a v každém věku. Ty jsi si vedla a vedeš velmi dobře.

Milá Zuzanko, díky moc za přiblížení krásného, zajímavého, pestrého a smysluplného života a přeji Ti ho i nadále...

Zuzko, já myslím, můžete být na sebe hrdá a to je tutovka.Někdy se ten soukromý život trochu odliší od normy a to řízením osudu a pro Vás jistě to nebylo jednoduché. Dalo Vám to ale sílu vrhnout se do zajímavé práce , která se pro Vás stala posláním a nehroutit se z toho. V práci jste jistě byla víc než dobrá a jak Vás znám z íčkařské komunikace tak i nekonfliktní a rozumná, proto jste nutně musela mít s Vaším vzděláním dveře otevřené. Je dobře, že jste procestovala svět i když možná, soudím podle Vašich básní, to bylo na úkor soukromého života.Vše je vždy něčím vyvážené nebo na úkor, ale tak to životl přináší.Zbytek života, který doufám že bude ještě dosti velký prožijte v klidu, zdraví a pohodě a možná i láska zavítá. Hezké dny žití...

Vždycky jsem takovou podobnou práci v archivu chtěl dělat. Táhlo mě to k historii a domníval jsem se, že tam bych snad mohl...žel, nevyšlo to. Musela to být zajímavá práce.

Zuzko, dle mého jsi měla těch svých 30 let hodně zajímavý, o čemž svědčí také fotografie u článku!