Ano, to je, ale směji se, až je to vyřešené a dopadne to dobře. Než to však dobře dopadne, tak moc radostná nejsem.
Tuhle jsem šla s pejskem na procházku, a když se začala blížit bouřka, utíkali jsme domů. Před domem chci vytáhnout klíče, ale v kapse je jenom veliká díra, kterou se potvůrky klíče protáhly a nenávratně někde zmizely. Ano nenávratně. protože, i když jsem tu procházkovou trasu prošla ještě třikrát, tak nikde neležely. Co teď? Po cestě si nadávám, jak jsem nepořádná a dopustila jsem díru v kapse.
Ptám se každého, koho potkám, jestli nezná nějakého zámečníka. Jednoho mi doporučili, a když jsem mu ukázala dveře, řekl, že na to nemá. Dveře jsou totiž velmi masivní a zámek bezpečnostní. Musí na to být zámečník jiného kalibru. Nakonec jsem takového našla a dokonce měl pohotovostní službu, a tak přijel až ze Strakonic. Začal na zámku pracovat, ale zámek se držel. Zkrátím to, protože to trvalo přes dvě hodiny, než jsem opravdu mohla do bytu vstoupit. Nevěřili byste, jakou jsem měla radost. Zámečník mě ale varoval, že si dveře nesmím zabouchnout, že bych je bez klíčů zase neotevřela. No jasně, přece nejsem pitomá. Pejsek šel do pelíšku a já jsem šla honem vynést odpadkový koš. Dveře se za mnou zabouchly a opravdu bez klíčů otevřít nešly. Doma pes, já za dveřmi v bačkorách a s odpadkovým košem. Co teď? Telefon jsem si nevzala, a tak jsem honem ubíhala na místní úřad. Byl konec pracovní doby a právě odcházela poslední pracovnice. Uprosila jsem ji, aby mi zámečníka opět zavolala. Přijel!! Divně se na mne díval, ale raději nic neříkal.
No, a pak, že se stáří neumí zabavit a nevyplní svůj volný čas. No a teď vážně. Je to švanda, o které mluvím ? Někdy stačí opravdu málo a máte život úplně naplněný a nenudíte se ani chvíli.
Podotýkám ( kdo to ještě nevíte/), že je mi 75 let, a tak na leccos mám nárok. Vy mladší máte ještě životní náplň úplně jinou, ale já jsem ji dříve měla také.
Život se totiž točí.