Klíčové téma

Libore, připomíná mi to, jak utěšuju své kamarádky: Tohle jsi zapomněla? Pokud jsi nezapomněla, jak se jmenuješ a kde bydlíš, tak je to dobrý!

Pěkné.

Jo..., kde jsou ty zlaté časy, kdy se nic nezamykalo :-)

Zabouchnout si dveře a mít klíče uvnitř se mi povedlo jen třikrát. Když se dostal zámečník přes bezpečnostní zámek dovnitř, navrhl mi úpravu zámku, aby se dveře nezabouchly. Teď hrozí, že byt zůstane nejen odemčený, ale také otevřený. Zatím se nám to nepovedlo. Vy už se nemusíte bát, vy už máte splněno. :-)

Klíče mi též občas dělají starosti, zejména ty erární, které visí u vrat, všichni si je berou a pak se šacujeme, v které kapse skončily. Vchodové dveře se mi také párkrát zabouchly, když jsem byla na předzahrádce a soused vypomohl žebříkem.

Marie, opravdu veselé čtení. Já vím, pro Vás ty situace tak veselé nebyly. Ale vždycky vše dobře dopadlo a to je důležité. Já klíče zatím neztrácím, ale stále častěji se po odchodu z domu vracím ke dveřím s otázkou, tak zamkla jsem nebo ne? A věřte, že mě to taky dost štve, ale co s tím?

Marie, moc hezký článek. A u představy plechovky s klíči, co přehluší i koncert nějaké hlučné metalové skupiny jsem se musela začít smát.

Naštěstí se mi nestává často, že si zabouchnou klíče v bytě.

Chvilka, kdy nemohu najít klíče, je pro mě dost děsná. Ale zatím jsem je ještě neztratila. Jednou jsem šla k sestře, od jejíhož bytu mám klíče. To ale byla doma. Jen jsem jí sdělila, že se mi její zámek těžko otvírá. Tak vyšla ven s tím, že mi ukáže, jak správně dveře přidržet a klíčem otočit. Povedlo se to tak, že klíč zůstal trčet v zámku zabouchnutých dveří a nešlo s ním hnout vůbec. My jsme byly na chodbičce u výtahu obě, ona v tričku a legínách, a spolu s námi kocour, který se dožadoval návratu domů. Ještě, že jí sousedka půjčila svetr a stoličku, a já šla volat zámečníkovi.