Pocity - hodně osobní
FOTO: autorka

Pocity - hodně osobní

20. 11. 2019

Marta a Petr se dohodli, že společně stráví středeční večer. Po práci vyrazili do kina, shodou okolností dávali úplně novou českou komedii. A není od věci si vlastní život trochu odlehčit pohledem do života jiných. Po kině se zastavili v rychlém občerstvení a dali si kebab s velkou kupou čerstvé zeleniny. Martě to vyhovovalo a Petr se tomu nijak nebránil. Připadali si sice trochu nepatřičně mezi samou mládeží, ale chutnalo jim.

Když šli ruku v ruce setmělými podzimními ulicemi k Martině domovu, byla ráda, že nemusí jít sama. Ostatně by asi pěšky nešla, jela by pro jistotu autem. Někde hluboko uvnitř měla zasunutou nedávnou nepříjemnou zkušenost, která ji od setmělých míst stále odrazovala. Společně se mohou klidně projít, ostatně po celém dni sezení v kanceláři jim to oběma jenom prospěje.

Na chodbě domu tentokrát potkala své sousedy, starší manžele, kteří žili v přízemí. Když jim odpovídala na pozdrav, bylo jí jasné, že se informace o  její dnešní návštěvě automaticky rozšíří po celém domě. Vlastně jí to nevadilo, stejně by k tomu časem došlo. Vždyť je už dávno dospělá holka. Chtěla, aby jí Petr pomohl roztřídit fotky, které pořídila na víkendovém vinobraní. A samozřejmě otevřela jednu z lahví vína, kterou si odsud přivezla. Bude se jim lépe pracovat.

„Chceš, abych vybral jen ty nejlepší, nebo můžu i trochu kritizovat?“ zeptal se Petr, když si letmo prohlédl to, co se jí na akci podařilo vyfotit. „Můžeš i trochu kritizovat. Věci to prospěje a já to nějak zvládnu.“ odpověděla Marta, ale trochu jí to zarazilo. A Petr opravdu viděl na fotkách i řadu prohřešků, které ona dosud nevnímala. Pustil se do hodnocení opravdu důkladně. Až to bylo Martě místy líto, ale snažila se, aby to na ní nebylo znát. Nejdřív jí napadlo, že tak drsně kritizuje proto, že tam byla fotit s někým jiným než s ním. Ale současně mu musela dát za pravdu. Střízlivýma očima teď viděla své chyby také. Asi by měla víc přemýšlet, než stiskne spoušť. Nakonec byla ráda, že se jim společně podařilo vybrat několik dobrých fotografií a připravit prezentaci. Petrův věcný a efektivní přístup k práci vždy obdivovala. A tady doma navíc seděli těsně vedle sebe u jednoho počítače, což bylo oběma více než příjemné.

„Bojíš se pavouků?“ zeptal se najednou Petr tak trochu mimo téma. „Proč bych se měla bát pavouků? Občas vezmu smeták a pár jich z bytu vyženu. Když se v létě celý den větrá, dostanou se do bytu i z venku.“ „Tak fajn. Opatrně se podívej pod nohy, abys ho nezašlápla.“ Marta myslela, že si Petr dělá legraci, ale když viděla na zemi několik centimetrů velkého pavouka, následovala normální ženská reakce. Vyskočila na pohovku a chtěla, aby Petr pavouka rychle zlikvidoval. A obezřetně ho sledovala po celou dobu, kdy se snažil ho nabrat na noviny. Oddechla si, až když pavouka vyhodil oknem. Přesto stále stála na pohovce. A Petr toho využil. Objal ji tak, jak tam stála, a rukama jí zajel pod halenku. Byli vzrušení oba a bylo jasné, že teď už se pracovat nebude.

Tentokrát se nemilovali tak rozpačitě a hladově jako poprvé. Marta neměla problém se svlékáním. Kdysi si vztah ke své vlastní postavě definovala prohlášením, že prostě ujde a odpovídá jejímu věku. A tento pocit si každé léto potvrzovala při naturistickém koupání. Teď si užívala toho, že ji Petr pomaličku a místy i trochu nešikovně svlékal. Ostatně i ona byla aktivní a svědomitě rozepnula pár knoflíčků na jeho košili. Věnovali se mazlení a hlazení, vnímali a poznávali reakce svých těl. Jejich vzrušení i touha být součástí toho druhého se stupňovala. Při vášnivém milování dobrovolně ztratili pojem o místě i o čase a nechali se unášet silným prožitkem. 

Marta si po sexu našla pohodlnější polohu, ale jejich těla zůstala v hebkém kontaktu. Mlčeli, jen vzduch se rozechvíval jejich synchronizovaným dechem. Petrova ruka spočívala na jejím boku a jeho hruď se zlehka dotýkala jejích zad. Marta se domnívala, že Petr usnul. O to víc ji překvapilo jeho tiché konstatování: "Zdá se, že sis v životě užila mnohem víc sexu než já." Přimělo ji to, aby se k němu otočila a podívala se mu do očí. "Jak jsi k tomuhle závěru dospěl?" podivila se. "Kromě svého nepovedeného manželství jsem měla jen pár krátkodobých vztahů. Ale je pravda, že sexu jsem se nijak nevyhýbala." "Prostě jsi mě dnes párkrát překvapila a jednou dokonce uvedla do rozpaků." odpověděl.  Martě pomalu docházelo, že se mohla trochu krotit. Ale cítila se tak dobře, že ji to vůbec nenapadlo. "Fakt ti něco vadilo? Proč jsi něco nenaznačil?" Urovnal jí rukou vlasy nad čelem a políbil ji. "Zapomeň, co jsem řekl. Líbilo se mi to, ale byla to pro mě nečekaná smršť." Dál už o tom nemluvili. Ale Martě to zůstalo vězet v hlavě. 

Z vodorovné polohy je vyhnal hlad. Zatímco se Petr ještě sprchoval, Marta hleděla do poloprázdné lednice a přemýšlela, co za jídlo by dalo vykouzlit z těch několika málo věcí, co v ní byly. Nakonec se rozhodla, že udělá pár palačinek. Snad to bude na pozdní večeři stačit. Jen začala šlehat těsto, zablikala na ní obrazovka počítače a slyšela vyzvánění Skypu. V tuhle dobu jí může volat pouze Liborek z Anglie. Samozřejmě hovor přijala. Ale neuvědomila si, že se Petr každou chvíli vrátí ze sprchy. Od syna se dozvěděla spoustu novinek. Protože v září ještě nebyla schopna do Anglie odletět, chtěl by Libor se svou dívkou a jejími rodiči přiletět ještě před vánocemi za ní do Česka. Proč tak naléhal na termín před vánocemi, se nedozvěděla. Má prý jen všechno promyslet a pak se uvidí. A Petr se samozřejmě vrátil do kuchyně v tu nejnevhodnější chvíli. Nepochopil Martinu nenápadnou gestikulaci  a prošel se jen v ručníku před kamerou počítače. Naštěstí to Libor nekomentoval.  Brzy hovor po Skypu ukončili.

Petr se mezitím chopil smažení palačinek a docela mu to šlo. "To byl tvůj syn? Něco se stalo?" Marta zamyšleně a zbytečně důkladně mazala palačinku marmeládou: "Nic se nestalo, jen sem chce přijet se svou dívkou a rodiči ještě před vánocemi. Netuším, co za tím je, a taky se to moc nehodí. Lada má termín porodu na Silvestra a kdovíjak se všechno vyvine." Zarolovala palačinku a položila ji na talířek před Petra. Ten, než se do ní zakousl, hbitě dodal. "A taky tě mrzí, že mě tady viděl, že?" Martu to nijak zvlášť nemrzelo, ale děti svými vztahy nezatěžovala. Ani dokud byly malé, natož teď, když už vylétly z domu. Prostě byla jen trochu rozladěná, že dnešní večer nabírá trochu jiný směr. Ale místo toho, aby to řekla nahlas, tak se Petra zeptala, zda on své dceři řekl, kde dnes večer bude. 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Dobře se to čte, jsem zvědavá na pokračování.
Jana Šenbergerová
Pěkné. To jsem zvědavá, jak to dopadne.
Vladislava Dejmková
Nechtěla jsem si článek hodnotit sama, prostě jsemo hvězdičky zavadila.
Hana Šimková
Trošku se v tom ztrácím.
Dana Puchalská
Ano. Mám podobný pocit jako Zuzana. Držím palce oběma.
Zuzana Pivcová
Dramatičnost se stupňuje a já stále nevím, zda tipuji správně nebo ne. :-D

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?