Častý sen pro mladé, ale problém pro seniory - to je život na vesnici

Jezdila jsem na chalupu,kde nyní trvale bydlíme,od 15 let.Tak dosud to má pro mne kouzlo volnosti a odpočinku.Kdysi zde trvale bydlelo 6 rodin,dnes 11 a je tu hodně malých dětí. Ovšem kromě lesů,luk,klidu a čistého vzduchu tu není nic,končí zde silnice. Takže všichni musíme dojíždět někam. Všichni mají auto,i dvě - tři, pěšky se prochází leda na vlastní zahradě. Myslím,že tady není problém pro toho,kdo nemá auto (řidičák),kohokoliv poprosit,aby ho odvezl do vedlejší vsi k busu nebo až do města. Já sama jsem zvědavá,jak to bude dál,jak to zvládneme,až nám bude ještě víc let.

Zajímavé.

Už několikrát jsem psala, že ten nejlepší nápad byl prodat panelák a koupit domeček a vesnici. Nemáme auto, máme zahradu, dojíždíme už 5 roků na U3V. S sobotu večer si zajdeme 3km tam a 3km zpět klidně na koncert, na cimbál... Na ples nás zaveze dcera a zpátky jdeme třeba ve dvě v noci domů pěšky v závějích - to je romantika. K lékaři a na nákup jezdíme autobusem. To nejlepší pro zdraví je pohyb. Manžel má 75 a já 71roků. Ještě deset plánujeme v domečku vydržet (když to dobře půjde). Každý ale ví, co mu nejlíp vyhovuje.

Neustale se opakujici tema meni se jen nazev clanku. Kazdy si ceni neceho jineho, nemuzeme mit vsichni stejne hodnoty, kazdy z nas je jiny.

Ale ten obrázek je hezký.... :-)

To je zajímavé téma, jednou jsme s jedním mužem jeli přes dlouhou vesnici v podhůří, domky lemovaly silnici, většina zahrad byla do kopce.Můj společník pronesl, že se diví, jak tu lidi můžou žít, nechápala jsem, ho.I ti staří tu vyrostli, měli tu své pouto.Je pravda, že ten kdo nikoho nemá, je někdy v určitých možnostech omezený.Má maminka pomáhala starším v okolí, donesla nákup, pomohla i jinak, byla profesí zdr.sestra.Jí nepomohl ze sousedů nikdo, jen my, děti.Vyrostla jsem na malém městečku, škola, školka, zubař, dětský i obvodní lékař, knihovna, ale to hlavní, les za humny.To mi moc chybí, když chci do lesa, tak někdo, kdo mě vezme autem nebo vlak a bus.A přiznám, že poslední dobou autobusem jezdím nerada a ne jen já.Řidiči to nějak nezvládají, nedivím se jim, je jich málo, všude stres a tak si někteří ulevují tak, že to odnesou cestující.U nás je i divadlo, dřív jsme i s mužem chodili pravidelně i na koncerty vážné hudby.Bylo to hezké, dnes mě většinou uváděné kousky nezaujmou, radši si v klidu domova přečtu knihu nebo něco tvořím.Od jara do zimi mám i práci na zahradě,pár zvířecích kamarádů, zájmů hodně, tak na co mám síly a dokud budou stačit.Každý to má jinak, mí sousedé, profesor a inženýrka, bezdětní, jsou v 86 soběstační, pracují i na zahradě, taky si pěstují zeleninu i ovoce.Je pravdou, že dnešní mladí si v některých profesích nemůžou dovolit vzít si propustku nebo se v práci uvolnit, když je to třeba, tak si dovedu představit, když je někdo sám a nemůže se spolehnout na něčí pomoc.Ale i ve velkoměstě může být někdo na tom hůř, jak na vesnici, důkazem byl článek o lékařce, která nikoho neměla.

Od jisté doby neříkám, že je něco špatně, buď beru, nebo nechám být. Co jednomu vyhovuje, druhému vyhovovat nemusí. Za každého vypovídají jeho životní zkušenosti. Stejně jako je rozdíl mezi článkem z vlastního života a článkem "co jedna paní povídala, tak je rozdíl mezi zlepšovacím návrhem "od ponku", nebo zlepšovacím návrhem "od kancelářského stolu". Celý život jsem na vesnici a neumím si představit svůj život ve městě. Chybělo by mi tam spoustu věcí.

Nelituji, že bydlím v Praze. Na vesnici jezdím od jara do podzimu a pouze na víkendy. Bez auta na vesnici je to dost špatné. Lékař, pošta dost daleko. Někdo nechce bydlet ve městě, jiný na vesnici.

Já teda lituji, že jsem se kdy z města odstěhovala. Je fakt, že když je člověk mladý a zdravý, tak pro něj není velká zátěž zahradničit, ale i se věnovat jiným volnočasovým aktivitám. V létě je na vsi krásně, ale s podzimem přichází starosti, to ale všichni víme. Když už je člověk v letech, sil ubývá a nemocí přibývá. Elen gratuluji Ti ke studiu na U3V, a přeji úspěšnou další promoci. Sama jsem začala U3V dvakrát studovat, ale ani jednou jsem studium nedokončila. Jednou ze zdravotních důvodů, podruhé jsem dobrovolně ze studia odešla, když byla snacha na rizikovém těhotenství, věnovala jsem se staršímu Honzíkovi, a vůbec toho nelituji, jen tím chci říct, že pro mě bylo studium více zátěžové, navíc jsem dojížděla do krajského města. Proto oceňuji každého, kdo vytrvá až do promoce. Čím dál častěji si uvědomuji, že život ve městě pro starší lidi je daleko snadnější a pohodlnější, i když má jistě také nějaké stinné stránky.

Článek je příliš jednostranný. I na vesnici může být život pestrý. Vystihla to Elena i Karel, prostě, na nic se nedá nahlížet jen z jedné strany a dělat z toho závěry. Poslední dobou se mi zdá, že všechny zde zveřejněné články jsou právě zaměřeny jen jednostranně a dělají z nás ubohé staré chudinky a chudáky. Jako by si z nepřeberna názorů starších lidí autorka vybrala vždy jen ty, které její článek dokreslují. Já nelituji, že bydlím na vesnici, o zahradu se starám jen v míře, kterou stačím a do doby, do kdy mne to bude bavit. A proč bych u toho nemohla chodit do divadla či U3V?