Starosti a bezmoc. Život seniorek, které neřídí auta

Jitko, taky se divím, že se divíš. Nikdy jsme auto neměli. Když jsem kdysi dávno požádala svého někdejšího přítele, aby mne naučil aspoň trochu řídit - poté, co se mu v noci v lese daleko od civilizace udělalo špatně - odmítl to. Uměl něco, co já ne. Pak jsem to řadu let nepotřebovala. Taky mám pocit, že pro řízení jsem se nenarodila. Už jen kvůli svému orientačnímu nesmyslu.

Tady u nás si můžu vybrat. Buď si pro větší nákup zajedu autem, nebo použiji za 10,- Kč senior taxi. Auta, přestože jezdím málo a jen tam, kde si v tomto věku věřím, se nemíním vzdát. Je to zkrátka součást mého života. Nikdy jsem nepatřila k těm suverénním řidičkám, na vesnici jsem jej využívala daleko více. Ty popisované situace, kdy se žena bez řidičáku musí vzdát na př.: pobytu na chalupě, je určitě velmi nepříjemná...

Jo já mám řidičák a neřídím vůbec auto.

Paní Hašková a já se zase divím, že se divíte.

Divím se, že vůbec existují seniorky bez řidičského průkazu. To už za mého mládí byla samozřejmost, že všechny moje kamarádky ho získaly. Je mi 75.

Já nemám žádné auto, měla jsem možnost míti dvě auta, ale měla jsem strach, že nabourám, takže dodnes jezdím jen dopravními prostředky anebo používám leteckou dopravu. Mám přítele v zahraničí, takže ve své podtstě žiji sama. Nic z toho mi nevadí. Z jediného důvodu, že mám hodně zálib a také hodně hodných lidí kolem sebe. Chce to jen pevnou vůli a odhodlanost. Přeji ji všem, kteří mají pochybnosti. Stačí mít útulný byt, auto vůbec nepotřebujete.........