Starosti a bezmoc. Život seniorek, které neřídí auta

Paní Juliana Morava, článek vnímám, podle nadpisu a jeho obsah o obecném obrazu ve společnosti. Jste milá a Vaše pocity Vám nezávidím. Nevím, proč bych Vás nahlašovala, i takovýchto lidí je, nejen na tomto portálu, třeba. Přeji Vám jen dobré.

Jitka Caklová .Mám pocit ,že sem chodíte akorát vys@rat.Starejte se o manžela .Tento článek se týká žen co jsou vdovy to Vy ještě nepochopíte. Jste fakt cáklá ...klidně mě nahlaste už nemám zájem se sem vůbec přihlašovat.

J. M. jsem pochopila tak, že v 26 si udělala řidičák, proto, že ho měli sourozenci, tak aby nebyla pozadu, pak jezdila 18 let autem coby spolujezdec a 20 let řídí.

Tak Juliana M. řídí 20 let nebo 38 let ??? Já osobně mám ŘP od 18 let (tehdy za 400 Kčs),manžel nikdy neměl ani neřídil. Do vsi,kde je bus nebo obchůdek,máme 2 km. Do města 13 km.Bez auta by to nešlo.Řídit auto mě vždycky hrozně bavilo,i nyní,jen v zimě trochu míň na ledu a sněhu....

Souhlasím zcela s Jitkou C.pode mnou, každá situace se řeší tehdy, když nastane. Každý člověk je jiný a má i jiné možnosti. Já osobně řidičák mám, teda spíše jsem měla, protože jsem si ho už neobnovila, jsem totiž na řízení antitalent. Ještě před 3roky mě všude odvezl manžel, i když jsem jela třeba jen jako doprovod s ním k lékaři. To se však změnilo, nemoc se neptá, a již 3roky muž intenzívně stůně, nejsou to nemoci banální, tudíž nějaký návrat k řízení se již neplánuje. Protože bydlíme na vsi, náš život se soustředil do našeho bytu, muž z toho strávil součtem dobré 2 roky po nemocnicích. Úplně vše leží na mně, což by tolik nevadilo, ale právě nákupy, návštěvy u lékařů a jné zařizování mi velmi ztěžují život. MHD u nás nejezdí, a ty 2 autobusy, které přes den jedou mi nejsou nic platné, protože sama jsem invalidní, a dojít na nádraží je pro mě přímo nemožné. Naštěstí máme kolem sebe děti a vnuky, kteří řídí, ale i oni mají své povinnosti, a ne vždy se můžou uvolnit tak, jak my potřebujeme. Také je mi líto, že je tím obtěžuji. Pro nás je auto přímo nutností, tudíž se snažím své řidiče střídat, abych někoho zbytečně často nezatěžovala. To, že si musíme odpustit kulturu, výlety, či dokonce dovolenou, na to jsem si už nějak zvykla. Takže Jano Š., chci jen napsat, že jsou lidé, kteří prostě nemají moc na výběr. Je fakt, že někteří lidé zveličují své problémy, ale tuším, že je jim asi opravdu těžko, takže bych je nekritizovala Hanko R. Každý víme to své, a co cítí a prožívá ten druhý, to si můžeme jen domýšlet. Článek mě opravdu oslovil a děkuji za něj.

Jano Š., ona není závislost jako závislost a v přítomném okamžiku, když se změní v nutnost, moc toho na výběr nemám. 22.11.2019 16:39

Bez auta jsem už řadu let, kdy jsem se rozvedla a auto si vzal bývalý manžel. Na důchod jsem si našla menší byt ve starší panelové čtvrti, kde byla při jeho výstavbě vybudována kompletní obchodní síť,svého času i výborná síť služeb, ale ty teď většinou vzaly za své. Přihlásila jsem se k doktorům v ulici, nemocnice je naproti. MHD má stanici 100 m a když chci do nákupního střediska, sjedu si tam 3 stanice trolejbusem. Do vzdálených obchodů nemusím jezdit. Také přátelé mne mohou navštěvovat a já je, MHD je za rohem. Vždy se trochu směji, když někomu říkám o svém okolí, protože tu jsou - asi vzhledem k blízké nemocnici- i 2 pohřební služby. Naučila jsem se za tu dobu nemít auto. I chalupu jsem prodala, byla moc daleko.

Zdravím seniorky já jezdím 38 let pro mě auto a jízda je relax a neumím si představit přestat jezdit. Zdraví a řidičské schopnosti mám dobré ani jedna nehoda. Řidičský průkaz jsem si dělal v 26 letech jen proto ,že moji mladší sourozenci měli všichni řid.průkaz a jezdili. Manžel byl řidič z povolání ,ale nikdy mě nebuzeroval když jsem zrovna já řídila a to samé jsem nedělal ani já .Jsem také vdova jako většina nebudu napínat je mě 64 let. Jistě ,že začátky byli těžké si zvyknout ,že někdo chybí vedle Vás. Jsem taky výletový člověk sednu a jedu. Neumím si představit jet např.na přehradu dopravou už jen to několika které přestupování bych bez auta asi fakt chodila jen na procházky mezi domy. A mimo jiné pro mě auto je ne nutnosti ,ale potřebou .Mám dceru v zahraničí ,vnoučata kam jezdím podotýkám řídím už 20 let .Busem bych cestovala 12 hod. Autem to zmáknu s přestávkami za 7 hod. Tak si nestěžujte na nějakou dobu co bylo udělali jste si to sami a rozhodli jak budete žít ve stáří. Přeji Vám všem pevné zdraví v mezích možnosti a vězte my ženy to dáme .

Když zemřel manžel, který byl velmi dobrý řidič, zbavila jsem se auta, přestože jsem měla řidičský průkaz. Na nerváky na našich silnicích nemám. Řízení čehokoliv klidně přenechávám jiným. Co k životu opravdu potřebuji, mám v dosahu jednoho kilometru. Tam dojedu na kole nebo dojdu pěšky. Až nic z toho nezvládnu, auto už by mi nebylo k ničemu. Někdo je závislý na veřejné dopravě, jiný na svém autě. Pořád je to závislost. Každý si může vybrat, která je mu bližší. :-)

Mnoho lidí se tu diví, já už se nedivím ničemu. Některá vdova je nemožná i si dojít nakoupit vedle do krámu, když zásobovatel byl její muž.Přesně takhle se tváří...