Haiku a Tanka

Jste nevyčerpatelný, pořád něčím překvapujete.

Haiku na mě působí uměle. Raději mám prostý rým s trochou legrace. Jako např.: Někdy se mi chce hlasitě křicet, / že už mi dávno nebylo třicet, / abych se otočil za holkou / (leč trapézové svaly se nepohnou). / Někdy se mi chce hlasitě řičet / že mi už dávno bylo čtyřičet, / někdy se mi chce potichu zvracet / že se ty doby už nebudou vracet. /

Právě kvůli té kázni, jak to nazvala Jana Š., nebo řádu, jak bych tomu řekla já, se domnívám, že tato tvorba je náročnější než jiné formy básnění. Kázně mám v sobě dost, řád v životě potřebuji.

Jakékoliv pevně dané formy jsou o kázni, a tu já postrádám. Nosná myšlenka ale mnoho snese. Jste pěkně ukázněný tvůrce. Těším se na další ukázky z vaší tvorby.

Já se tvorbě haiku v žádném případě soustavně nevěnuji. Toto byla výjimka, kterou přinesl do klubu náš přítel, orientalista. Zkusili jsme to a tím to skončilo. Na nejrůznějších literárních webech je však této básnické formy plno. A její obliba kupodivu stoupá. V českém prostředí je to však neorganický prvek. Vložil jsem to sem jen jako nepatrnou součást své tvorby.

pro mě sice zajímavé, ale nijak mě to nechytlo. Znám od Vás daleko lepší. Člověk však má poznat od všeho alespoň kousek to určitě nění na škodu. Díky

Žasnu. :-)

Milý poetický Jendo, co ty všechno víš a umíš?! Krásné. :-)

Je zajímavé se s tím seznámit, ale pro mě to je příliš složité, tak psát své myšlenky bych nedovedla.

Zajímavé. :-) :-) :-)