"Mých 30 let " - Fenomén MOBIL
Foto: autorka

"Mých 30 let " - Fenomén MOBIL

26. 11. 2019

Vážení přátelé, berte tento článek jako takové malé, nevěřícné povzdechnutí. Jak jsme se mohli narodit, vyrůst, žít, vychovat děti a mnozí i umřít bez takové té malé, zázračné, čertovsky chytré krabičky, kterou dnes nosíme stejně nábožně jako dřív kostelní báby modlitební knížku.
Nebudu se ptát, zda víte, o čem tady blábolím. Jistěže víte! Stokrát už vám někdo řekl, proč tu věc nemáte neustále u sebe, proč nejste na příjmu!

MOBIL

Když se mi poprvé dostal mobil do ruky, byla jsem za to vděčná. Bylo to v roce 1997, kdy měl manžel vážný pracovní úraz. Vlastně, jak mi řekl doktor, toho dne - 5. srpna - se znovu narodil. Pracoval v kamenolomu a bylo po ničivých povodních. Do lomu se jim vrátil buldozer, který asi dva týdny byl nasazený na řece. S buldozerem manžel pracoval na skrývce na vysoké stěně a ten prevít se zasekl, nevím přesně, jak a co, a nechci si to ani připomínat. Vím jen, že manžel i s buldozerem spadnul z té sedmimetrové stěny na kamení (jak jinak, když to byl kamenolom). Nevím, kde vzal tu duchapřítomnost a jakým zázrakem z toho letícího buldozeru vyskočil. Na hlavě měl protihluková sluchátka a ta byla "očesaná". A buldozer dopadl těsně vedle něho pásy nahoru. …. Ticho. Nahoře stála strnulá parta chlapů. Je mrtvý, to nemohl přežít. Přežil a jel do nemocnice. Hned na operační sál, doktoři tomu nechtěli věřit. Tomu, že žije. Tříštivá zlomenina levého kotníku, pochroumané rameno. Nechodící sádra.  Třináct měsíců pracovní neschopnost. Buldozer dopadl hůř. Odvezli ho po skončení vyšetřování rovnou do šrotu. Nechci ani domýšlet, co by … kdyby … v buldozeru manžel zůstal.

Přijeli pro mě po práci a jeho mistr mi nechtěl nic říct. A já si uvědomila, že ve dvanáct hodin při cestě na oběd jsme slyšeli kvílející hlas sanitky. A že mně nepochopitelně zůstalo až špatně.

Když jsme přijeli do nemocnice, manžela zrovna odváželi ze sálu na JIPku. Všichni doktoři mu dělali doprovod. Byly čtyři hodiny odpoledne.

A teď zpátky k mobilu. Protože jsme neměli pevnou linku, dali mi z kamenolomu k dispozici mobil, abych mohla večer zavolat dětem, které už v té době byly obě v Praze. Pamatuji si, jak jsem seděla až na schodech na půdu, abych chytla nějaký signál. Mobil byl pořádný kus, do kapsy by se určitě nevešel. Nevím, na kolikátý pokus se mi podařilo navázat sípající, chrochtající a hlavně přerušované spojení. Byla jsem uplakaná, nešťastná a vzteklá, že ten krám vyhodím z okna.

Od té doby mám již, jako snad všichni, svůj vlastní mobil, v pořadí třetí. Ale někdy mám stejnou chuť vyhodit ho z okna. Jenže bez mobilu ani ránu. A tak, když se stane, že jdu třeba na zahradu a já tu čertovskou krabičku, která se vejde do zadní kapsy upnutých džín (místo pánského hřebínku), zapomenu doma, cítím se tak nějak svobodně. Jen do té doby, než po návratu zjistím, že mám tři … jeden … dva ... zmeškané hovory.

Přestože vím, že i tento vynález má především sloužit, bojím se, že bude příčinou vyhynutí lidského rodu, Ne středověký mor a novodobý HIV, ale právě a jen a jen mobil.

Události, které se v naší rodině za posledních třicet let staly, neovlivnily svět, ale určitě se zapsaly do našich životů, do mého života. A tak je tomu i u této události z 5. srpna 1997. Co tě nezabije, to tě posílí. Myslím, že posílena byla především soudržnost naší rodiny a vědomí, že jsme tu jeden pro druhého.

Na každé jedné přiložené fotce k tomuto článku najdete někoho s mobilem. Nic neobvyklého, pravda. Je to dnes běžná situace skoro stejně jako dýchání. Myslím, že přeháním jen  trošičku. Poslední fotka je ze Zlína. Pár ONA a ON a dva MOBILY. Rande s mobilem.

 

Soutěž - Mých 30 let
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nováková
Mobil je někdy dobrý sluha, ale zlý pán. Z mého povolání byl jakýkoliv telefon nutností. Pořídila jsem si obyčejnou Nokii, v době, kdy to bylo již za rozumný peníz, je tlačítková a mám už asi třetí stejné značky doposud. Nějak na ty dotykové nejsem. Stačí mi: komunikovat, SMS, MMS, upomínky, poznámky budík. Jinak internet mám v notebooku a nepotřebuji bý on-line. Taky existuje okolní svět, ne jen ten mobilový a internetový.
Elena Valeriánová
Děkuji za hezké komentáře. Jen bych chtěla dodat, že celý soubor fotek Fenomén mobil je součástí fotografické výstavy, která bude nainstalována v pondělí v jesenickém kině.
Zuzana Pivcová
Jsem jako Věrka. Byla jsem z těch, kteří dlouhou dobu odolávali mobilu. Ale pamatuji si, že ještě přede mnou prohlásila bývalá emigrantka Yvonne Přenosilová, že nechce mobil. Nevím, zda jí to vydrželo dodnes. Já opravdu jen na zprávy a telefon. Ale v situacích, jakou zažila Eli i další z komentářů, si člověk uvědomí, že ten mobil občas nutný je. Díky, jsem ráda dodatečně po letech, že to u vás tehdy tak dopadlo.
Naděžda Špásová
Jo, a na mobilu jsem taky závislá, jako dnes každý. Tedy kromě mého muže. :-)
Naděžda Špásová
Elen, krásně jsi to napsala. Muselo to být hrozné, pro mně takhle jednou přišli do práce policajti a ptali se, jestli mám syna Ondřeje a pak mi sdělili, že ho srazilo auto, jel na kole. Krve by se ve mně nedořezal. U vás i u nás to naštěstí dobře dopadlo. Ať vám to s Honzou ještě dlouho vydrží. *********
Jana Šenbergerová
Ve stejné době přišel manžel o svou jedinou ledvinu a čekal, jestli bude mít někdo smůlu, aby on mohl mít aspoň naději na štěstí. Čekal na možnou transplantaci. Nikdy jsme neměli doma telefon, proto jsme si urychleně pořídili mobil, abychom byli kdykoliv připraveni na odvoz k transplantaci a tím k zachování a prodloužení života. Dodnes nemám chytrý mobil a doufám, že nebudu jako většina jejich dnešních majitelů k němu připoutaná, až si ho konečně pořídím. Máš moc hezkou sbírku ..bilů a tvůj článek také nemá chybu. :-)
Jitka Hašková
Silný příběh, bezvadně napsaný celý článek. Co se týče mobilů, nejvíc mi vadí, když matka v autobusu nebo v tramvaji a má sebou dítě v kočárku, místo, aby sledovala dítě a bavila se s ním, tak kouká do mobilu.
Hana Rypáčková
Bez mobilu jsem jako bez ruky. Už v dětství jsme měli pevnou , ale to se nedá srovnávat, jak jsme vyměnili pevnou za mobily. Jak byly veliké a těžké, stejně jsme je moc nenosili. Mám asi šestý ( dostávala jsem i ojeté) a je mi nejmilejší. Elenko, zdravím Honzu...Uf....
Alena Tollarová
MOBIl je jako oheň - dobrý sluha, ale zlý pán. Pamatujete si, jak kdekdo chodil třeba s rubikovou kostkou? S mobilem se chodí v mnohem větší míře. Kdo ho nemá, jakoby ani nebyl. Když umírala před 20 lety sama doma moje maminka, neměla ani pevnou linku, natož mobil, aby si mohla zavolat pomoc. Díky výhře zde na íčku jsem se skamarádila s chytroušem a poznávám jeho výhody. Přes hlavu si ho ale rozhodně přerůst nenechám. Tvůj příběh je silný a díky bohu dobře dopadl. Pozdravuj toho svého buldozeristu, ve hvězdách měl psáno, že se musí uzdravit a ještě tu pobýt.
Jana Kollinová
Také obdivuji propojení dramatického rodinného zážitku se zajímavým vstupem MOBILU do děje v harmonické rodině. Elena V. zpracovala zadání redakce "Mých třicet let" dokonale, bez populistických politických frází, obyčejně lidsky, citlivě a věrohodně. Děkuji. Každé slovo navíc je zbytečné :-))))))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.