Když jdete k zemi

27. 11. 2019

Hodnocení:

(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 27.11.2019 12:09

Pane jo, to je zážitek. Hlavně, že jste se v pořádku vrátili.

Alena Tollarová 27.11.2019 11:18

Ufff, kroutím hlavou a jsem dodatečně šťastná, že se v srpnu se mnou při nezpožděném letu z Albánie domů vrátil "jen poškozený kufr". Tenkrát jsem se zlobila, že jsem na to přišla až při jeho vykládání doma z auta. Škoda, že se nedovíme, jak dopadlo těch pět. Člověk nikdy neví, co se může stát, ale je pravda, že posádka určitě jen tak nepoletí vstříc neštěstí ... asi se smíšenými pocity, ale nasedla bych.

Jitka Hašková 27.11.2019 11:16

Velmi nepříjemný příběh. Něco podobného se mi stalo v Austrálii, když jsem letěla z Canberry do Melbourne. 3 x jsme nastoupili a vystoupili z letadla, pak jsme vzlétli a letěli těsně nad stromy a pomalu a letadlo se vrátilo na letiště. Let byl zrušen, náhradním letem jsem odlétala až po osmé večer a v Melbourne jsem byla v deset večer místo v poledne. Ještěže umím anglicky a byla jsem schopná si náhradní let vyřídit, protože se o to nikdo nestaral.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá