Mých 30 let

Děkuji za to, že autorka připomněla, v jakém absurdním státě jsme žili. Škody to nadělalo víc, než si umíme představit.

Omlouvám se všem, kterých se můj příspěvek dotkl. Je to pouze můj náhled a srovnání 2x30 let. Nic víc, nic míň! Ale těší mne, že mohu otevřeně vyslovit svůj náhled na běh dění a to je pro mne osobně hodně! Myslím , že pro většinu z nás. A to je dobře!

Nemám ráda, když mi někdo říká, co bych měla dělat, pokud jsem ho o radu nepožádala. Vzkazovat lidem našeho věku, že by měli srovnávat prvních a druhých třicet let svého života, mi připadá poněkud nemístné. Bylo by divné, kdyby to nedělali sami od sebe, v proudu událostí.

Velice zajímavý příspěvek, myslím že zdravotnictví bylo vždy jako na houpačce.

Nepracovala jsem na tak exponovaném pracovišti, na kterém bych cítila tak výrazné nedostatky, jako Vy ve zdravotnictví. Vím jen, že mi v roce 1981 zachránili život. Ano, mnohotvárnost. V celých těch 30 letech, ve společnosti i v jedincích.

Ano věda a výzkum velmi pokročily, , zajímaly by mě statistiky , kolik lidí umíralo na ty nejrozšířenější dnešní nemoci , dožíváme se delšího věku, ale jaké jsou starosti s nemocnými seniory , kteří čekají na smrt. Je to smutný závěr života. Finance se pořád jen přelévají z jednoho hrnce do druhého s výsledkem, že vždy to na sobě nejvíce pocítí běžný občan. Celý ten systém se nedá vyléčit jedněmi volbami, ale snad ty první správné krůčky od správných politiků by daly naději. Takže my všichni jsme odpovědni za svůj život a za další vývoj.