Neslaví Vánoce a mají k tomu důvody
Ilustrační foto: ingimage.com

Neslaví Vánoce a mají k tomu důvody

11. 12. 2019

Někdo jim o Vánocích zemřel a mají ten čas spojený s nepříjemnými zážitky. Žijí sami a nemají s kým Vánoce trávit. Nechce se jim nic zdobit, chystat sváteční jídlo. Neudržují vánoční rituály, ty dny jsou pro ně stejné jako kterékoli jiné.

Takových lidí není málo. Není důvod se jim divit, natož je odsuzovat.

Nepodlehnout pocitu, že kdo neslaví Vánoce, je divný, je čím dál těžší. Už od poloviny listopadu je člověk vystaven tlaku, který jasně a nekompromisně sděluje, že kdo nenakupuje, nevaří, nepeče, nesmaží, nezdobí, nešílí, je asociální jedinec. V souvislosti s Vánocemi se navíc objevuje v této době čím dál více pochmurně laděných zpráv o tom, že spousta lidí, zejména těch starších, je o Vánocích sama, tudíž jsou zoufalí, frustrovaní, zralí na sebevraždu. Člověk, který bývá na Vánoce sám, tedy předem podlehne panice či depresi z toho, že patří do této kategorie politováníhodných jedinců.

Jenže mezi lidmi, kteří jsou na Vánoce sami nebo Vánoce nijak neslaví, je řada těch, kteří tak činí z vlastního rozhodnutí. Mají pro to důvody nebo je do této pozice postavila souhra okolností. Nejsou však z toho nijak zoufalí, naopak zoufalé je jejich okolí, které je nechápe.

Pětasedmdesátileté Šárce zemřel manžel přesně den před Štědrým dnem. Letos tomu bude pět let. Od jeho smrti se Šárce nechce o Vánocích zdobit byt, nakupovat, péct a ládovat se dobrotami. „Prostě na to nemám náladu a nechápu, proč to nikdo z mého okolí není schopen pochopit. Není to tak, že bych kolem sebe záměrně chtěla vytvářet dusno a temno. Nejsem stále truchlící vdova. Jen prostě chci být v ty dny sama, v klidu. Je to přece jen moje věc, jestli si o Vánocích sama doma čtu nebo jdu se psem na procházku nebo jedu sama na chatu, jako by byl každý jiný obyčejný víkend,“ vypráví Šárka, která žije v Ostravě. Její syn bydlí v Praze a každý rok se před Vánocemi pohádají, protože syn jí říká, že přece nemůže být o svátcích sama. On i jeho žena jsou přesvědčeni, že Šárka by smutné výročí úmrtí manžela měla trávit u nich, protože u nich se schází řada dalších příbuzných a přátel. Mají velký dům a Vánoce jsou pro ně velkou společenskou událostí. Nejsou se schopni smířit s tím, že Šárka nechce přijet.

Podobnou zkušenost má i třiašedesátiletý Jindřich, učitel z Ostravy. Je rozvedený, žije léta sám. „Každý rok se před Vánocemi moje kolegyně a známí začnou starat, jak budu trávit Vánoce. Nerad o tom mluvím, ale já prostě Vánoce neslavím. Zajímá mě budhismus, východní filozofie, nějak mě křesťanské pojetí Vánoce nenaplňuje. A navíc nesnáším tu komerci, se kterou jsou spojené. Takže pro mě je to obyčejný den, kdy si dělám co chci. Čtu, píšu nebo si klidně dělám něco v dílně. Nerozumím tomu, proč se o to každý zajímá a proč všichni okolo mě mají pocit, že je mě třeba nějak rozveselovat, někam zvát, případně kontrolovat, zda jsem žalem nad tím, že žiju sám, nespáchal právě o Vánocích sebevraždu,“ vypráví.

„Podstatné je umět si položit otázku: Jak chci vánoční čas trávit já sám? Není lehké si upřímně odpovědět, protože jste permanentně přesvědčováni o takzvaných všeobecných pravdách, že se máte o Vánocích se všemi sejít,“ uvedla psycholožka Emilie Šípová.

Problém je v tom, že je mnoho lidí, kteří jsou o Vánocích sami a skutečně je to trápí. Jsou to přesné opaky těch, pro které jsou Vánoce obyčejným dnem. Tato druhá kategorie vánočních samotářů jsou lidé osamělí nedobrovolně. Pod pojmem Vánoce si představují přesně to, co se na ně valí z reklam a médií: plný stůl, vyzdobený byt, hodně lidí pohromadě. Když se stane, že to z nějakého důvodu nemají, jsou skutečně zoufalí. „Pro některé lidi se ztráta blízkého člověka nebo rodinné problémy stávají právě v období Vánoc viditelnější a bolestivější. Častým tématem hovorů je právě pocit hluboké osamělosti,“ uvedla Kateřina Bohatá z Linky seniorů společnosti Elpida.

Představy o tom, jak by měl člověk trávit Vánoce, jsou dalším z důkazů toho, jak je současná seniorská generace rozdílná. Zatímco někteří starší lidé jsou zoufalí z toho, že se jejich rodina neschází  u nich nebo nejsou na rodinná vánoční setkání zváni, pro jiné je představa, že se u nich sejde deset lidí nebo mají cestovat na Vánoce k rodině, přímo noční můrou.

„Vánoce mě bavily, dokud byl syn malý. Dělala jsem je pro něj.  Ale nyní mi přijde zbytečné něco zdobit a vyvařovat, když jsem sama. Se synem nevycházím moc dobře a nevidím důvod, proč bych ho měla zvát na Vánoce nebo jet za ním jen proto, že je to jakýsi zvyk, rituál,“ vypráví dvaašedesátiletá Beata. Posledních pět let žije sama a Vánoce neslaví. „Prostě se mi nechce táhnout domů větev a pak na ni věšet nějaké cetky. Kamarádka říká, že je to ode mě jen póza, že tím zastírám, že je mi ve skutečnosti smutno. Lidé prostě nejsou schopni strávit, že se někdo odlišuje, že nedělá to, co většina,“ říká.

Pravda je, že Vánoce jsou pro většinu lidí výjimečný a slavnostní čas. Máme to tak zafixováno z dětství, je to součást kultury, ve které jsme vyrostli. Zároveň je však třeba respektovat, že jsou lidé, kteří to takto z různých důvodů nevnímají. A úplně nejhorší je přesvědčovat je, že jsou kvůli tomu divní, jiní, podezřelí.

psychika Vánoce
Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ladislava Mikendova
Dnes je to 4 roky ,kdy mi přesně týden před Štědrým dnem zemřel manžel s kterým jsem prožila krásné manželství,které trvalo 52 let . A když jsem se po dvou letech s touto situací pomalu vyrovnávala,přišla další rána. Při dopravní nehodě zemřel můj mladší syn,který mi byl ve všem oporou.Bydlel jen kousek ode mne . Nehodu nezavinil,byl obětí mladé ženy,která mu nedala přednost při odbočování vlevo. Mám skvělého staršího syna a tu nejlepší snachu,ale žijí v Bratislavě a to je přece jen od ruky. Ale přes jejich usilovné zvaní respektují,že chci být o vánocích sama.Mám to štěstí, že jsem naprosto nezávislá,manžel byl mnoho let nemocný a tak jsem se všechno pod jeho dozorem naučila , tak trávím celé léto na chatě, se vším si tam poradím,mám automobil a také řidičský průkaz a nemám problém se tam dopravit.A to nejdůležitější pro mou samotu - mám úžasnou fenečku jorkšíra Betynku .Jsme na sobě velmi závislé. No a kolem sebe plno dobrých a sympatických lidí,starám se totiž už 20 let o chod našeho desetipatrového panelového domu,kde panují velmi dobré sousedské vztahy. A tak zatím co doma už žádnou vánoční výzdobu neprovádím,zdobit vstupní chodbu domu mě stále baví. Rozumím všem,kteří chtějí prožít svátky v klidu,byť o samotě. Já jsem ráda sama. Zdravím všechny stejně smýšlející.
Ladislav Vesecký
Vánoce jsou nejkrásnější svátek v roce. Pořád lepší, jak stále oslavovat stupidních 30 let "svobody"!
ema kucerova
Souhlasím s panem Jirákem.Znám sice dost lidí,kteří si Vánoce opravdu užívají,ale není to přece povinné!Nevím,proč bych měla jíst kapra,když ho nemám ráda,péct cukroví,když sladké nejím a gruntovat,když uklízím průběžně,dle potřeby. A už vůbec nesnáším takové to ..."na Vánoce NESMÍ chybět.." Pamatuji se,že moji maminku bratr na štědrovečerní večeři pravidelně zval(bydleli v jednom domě),maminka chodila,ale svěřila se mi,že by raději byla u sebe,v pohodlí se dívala na televizi a nemusela celý večer vysedávat u stolu v parádních šatech.A já taky nemám tu potřebu,i když bych měla kam jít.Malou výzdobu dělám,spíš proto,že .."co kdyby někdo přišel"
Jan Jirak
vánoce jsou pro děti, nebo vnoučata. mě ten shon vadí a navíc rozdávám dárky po celý rok.
Soňa Prachfeldová
Respektuji druhé lidi a beru to jako samozřejmost. Nikdy bych nikoho do ničeho nenutí la a sama se nechala nutit. Každý prozivame radost i smutek po svém.
Polanková Tereza
Patřím k lidem, kteří Vánoce nemají rádi, právě kvůli tomu, že mi ve 29 letech na Vánoce umírala maminka. Další ránou bylo o 20 let později, kdy na Vánoce odcházel můj první 3 a půl letý vnouček Lukášek. Snažila jsem se kvůli dětem i vnoučatům Vánoce slavit, napekla jsem cukroví, vyzdobila byt. Děti vyrostly, mají své vlastní děti taky dospělé, dokonce mám i pravnoučka. Jsme na tom s partnerem stejně, takže stromek už léta nemáme, do vázy dám větve, vánočku upeču, pár cukroví taky a uděláme si Štědrovečerní večeři. Na první svátek Vánoční přijedou děti, vnoučata, posedíme při kávě, dortu a chlebíčkách, potěšíme se s nimi, popovídáme a to je celé naše slavení svátků vánočních. Prostě nám atmosféra Vánoc neschází, hlavní je, aby všichni v naší rodině byli zdrávi a šťastni.
judita lišková
Moje maminka byla několik let po smrti otce na vánoce ráda sama...říkala, že si v klidu popláče a nehodlá druhým svým smutkem otravovat svátky. Uklidila, napekla, navařila pro sebe a nic ji nedonutilo, aby byla u nás či u bratrů. Nyní už je vše jinak, ale chápala jsem, že nutit ji, aby slavila vánoce, když nechce, nemá cenu. Sama už taky dávno nemám ty dávné příjemné pocity a radost z adventu a vánoc. Býváme s manželem sami, syn rodinu nemá, většinou si bere služby v nemocnici. Dnešní doba už dávno ztratila to skutečné vánoční kouzlo, kdekdo se nutí do vánoční nálady a není to ono. Hodně lidí kolem...nejen našeho věku...už nějak vánoce neberou. Peče se ze zvyku, zdobí byty, zahrady, ale vnitřní radost chybí. Vánoce mají mít především duchovní rozměr...pamatuji si ty nádherné vánoce z dětství, mládí - betlémy, návštěvy kostela, to zvláštní kouzlo něčeho tajemného. Ani si nevzpomínám, že by byly svátky o dárcích, ale o sněhu, jehličí, františcích, koledách. Jenže nějakým divným způsobem se tento pocit nějak vytratil...nedivím se, že tolik lidí...nejen starých a osamocených... si už nedovede ani vánoční pocity vybudit a přestávají mít vánoce rádi. Je to škoda, ale nic se vnutit nedá. Nemyslím, že musí být vánoce jen o setkání s rodinou, i tak někdy nemusí dopadnout dobře...jiný se zase neobejde bez přítomnosti velké rodiny. Pokud někdo slavit svátky nechce, dělá to dobrovolně, není třeba ho litovat, cítí se možná lépe, než se někde přetvařovat.
Marie 00000
Pokud rodina funguje, a jsou v ní hezké vztahy, tak ano, lidé se rádi potkají a je jim spolu dobře. Pokud bych měla slavit vánoce jenom proto, že se musí oslavit, tak to není nic pro mě. Člověk by se přetvařovat neměl ani o vánocích. Ne každá rodina je opravdu rodinou. Je hodně takových, co se sice sejdou, ale pustí si televizi a při koukání na televizi sní co je možné, a ještě se stihnou pohádat. V takovém případě je lepší být sám a mít klid.
Eva Kopecká
Ano, lidi mají navzájem respektovat jeden druhého. Ptát se těch, kdo žijí sami, jak svátky budou trávit, mi od těch, co jim nejsou blízcí, přijde podpásové. Ať si to každý udělá po svém, aby mu to vyhovovalo. Kdo se skutečně nechce harcovat z pohodlí domova přes půlku republiky jen proto, že mladí řeknou, přece nebudeš o Vánoce sám, by měl říct, proč bych se měl cítit sám? Sám žiju z vlastní vůle, kdybych sám být nechtěl, udělám maximum pro to, abych sám nebyl. To, že žije člověk sám, není přece o tom, že se osamělý cítí a že ty svátky probrečí. Přejme jiným, že mají s kým posedět, my, co to tak letos nemáme, jsme si buďto svoje s druhými už odseděli, když jsme dvacet let v důchodu, a když v něm nejsme - třeba příští rok se karta zas obrátí a sousedi, co letos slaví pospolu, to budou mít přesně naopak a my třeba někoho potkáme. Vánoce za to nemůžou. To my to máme v hlavě každý jinak nastaveno. A takové ty obecné pravdy - na svátky nikdo nesmí být sám - v sobě skrývají honbu za něčím, co dokonalé nebude. Sama se přece můžu cítit spíš u příbuzných, kteří mě pozvou jen ze soucitu, než v pohodlí domova....
Věra Halátová
Samota je pro silné jedince. Slavit Vánoce není nikým a ničím předepsáno.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.