Adventní rozjímání

U vás uherák, ten dobrý mám také moc ráda, u mě to byly vinné bílé klobásy. Tedy nevím, zda byly tenkrát vinné, ale byly a byly hodně silné jako libové párky a my je zbožňovali. Maminka nám je obalila jako řízek a když nějaké zbyly , tak potom studené s chlebem, to byla lahoda. IO dnes mám ráda vinné klobásy a při jídle vždy myslím na tu úžasnou chuť z toho dávnověku.

Mám ráda tohle vzpomínání. Každé slovo "uherákového" příběhu jsem hltala s vůní těch průsvitných koleček. A myslím si, že ta silná kolečka nechutnala tak dobře jako ta tenká. Úplně jsem to v duchu znovu prožila. Díky.

Škoda, že mi Mikuláš uherák nepřinesl,ale honem si napíši Ježíškovi. Třeba to ještě stihne.

Když se vrátím do dětských let a doby studia na průmyslové škole, tak mým symbolem je turistický salám, zavěšený v okénku špajzu a dodnes jsem přesvědčená, že jedna štangle vystačila na celou dobu mých středoškolských studií. Každodenní svačina byla dva krajíce chleba namazané doma vyškvařeným sádlem a mezi nimi tři kolečka vysušeného turisťáku o síle poštovní známky. Maminka uměla vyjít i v době nouze nejvyšší. :-)

Příjemné rozjímání. Já mám vánoce z dětství nějak spojené mj. s vlašským salátem, na který si máma dávala do konzumu mísu.

Krásné rozjímání, takové čistě osobní. Děkuji! My jsme neměli ani ten "Gotthaj" :-) Pokud dnes kupuji uherák, tak dle ochoty prodavačky, nakrájený na co nejtenčí plátky, aby nedevalvoval a neztratil svoje kouzlo. Tedy alespoň pro mě :-)

Omlouvám se za překlep, ale nechci opravovat, vloudil se nečekaně a není zcela "mimo mísu", doufám. :-)

Potěšilo mě autorovo rozjímání projektované do uherského salámu. S potěšením se dozvídám, že symbolem vzácnosti a exkluzivity nevyly banány. :-)

Taky byl podobný suchý salám Křemešník, ale myslím až v 90. letech. Nevím, jestli je dodnes.

Uherák byl úžasný. Ale já měla ráda ten obdélníčkový. Dnes je to Herkules. Nebo to byl dřív taky? Na dlouho zmizel. Ten si kupuju. :-)