Adventní rozjímání

S uherákem to mám úplně stejně. Jednou se proto můj otec rozhodl, že nám ho přiveze z Maďarska. Neprošel. Sedl proto na hranicích na mez a celou štangli snědl. Ó ten si pochutnal. Hezký nový rok přeji.

Pro mého muže je klobása nejlepší dárek! Vzpomínka na tenoulinké plátky uheráku mne pobavila. Nevzpomínám si, co jsme měli na chlebíčkách, jídlo mne netáhlo asi do 17 let.

Poděkování všem za příspěvky.

Jak Mirek vzpomíná na tenounce nakrájený uherák tak já pro změnu na ementálský sýr. To jsem se pokaždé nemohla dočkat. Taková dobrota a pro mně symbol výjimečnosti. A uherák mám ráda dodnes.

Ty vaše vzpomínky jsou bezva. Uherák( tenounký) si i teď dávám na jatyk až, se tuk na plátku rozpustí a je dírkovaný...

Velmi "chutná" vzpomínka. Pro mě byly takovým symbolem mandarinky. Když jsem na Mikuláše nějakou dostala, byla jsem celá u vytržení, že si ji mohu oloupat a sama celou sníst. Uherák u nás asi nebýval, na jeho místě byla vzácností šunka. Když se objevil plátek šunky na krajíci chleba s máslem, věděla jsem, že byla výplata. Dodnes ji vnímám jako výjimečnost, i když si ji mohu koupit kdykoliv chci. Navíc není šunka jako šunka, a některé se cenou stávají výjimečností i dnes.

Na uherák se pamatuji až v době dospělosti, kdy jsem na prvního společného Silvestra s manželem stála dlouhou frontu v bývalém Gastronomu, abych dostala přidělených 10 deka tence nakrájeného uheráku. Totéž jsem měla se šunkou. Připomnělo mi to mou touhu, dostat k narozeninám celou konzervu Pražské šunky a moci ji sníst sama. Dnes už tu touhu nemám, uzeniny skoro nejím. Asi to bylo to "zakázané" ovoce, které těm dobrotám dodávalo tu zvláštní chuť.

My byli dost chudí, 4 děti,žádné babičky ani dědové,co by nás podporovali,tak u nás toho doma moc k jídlu nebylo,uherák jsme ochutnali až když otec dostával v 70.letech od vděčných žáků v autoškole tzv. dárkový balíček s dobrotami. Jinak jen točený,často koňský salám.

Také mi to připomnělo uherák v dětství jako vzácnost.

Jó, uheráák!! V dětství ani náhodou, ale tím spíš svým dětem jsem ho občas dopřála. Byli jsme s nimi 2x u moře v BLR vlakem. Jedna štangle byla na cestu tam, druhá na tu zpáteční. Musela jsem ho 2 týdny v kempu chránit svým tělem, aby vydržel ;-)) .