Propagátor běhu Škorpil: Věk je jen číslo, začít sportovat může každý

No já to mám jednoduché. Než podstoupím operace obou kyčlí, musím si vystačit s chůzí. A čas rychlé a pomalejší chůze se řídí pouze aktuálním stavem a rozsahem bolesti. Ale není to špatné, chodím a někdy svižněji než kdejaká dvacítka. ☺

Já se svou skoliózou páteře, už jsem se zmenšila o 3 cm, nezačnu 75 letech běhat. pro mě je vhodnější plavání a cvičení s fyzioterapeutkou.

Beh je najlepším nákupom radosti. V behu sa čistí mysel, telo a pestuje voľa. Na základnej škole som sa tiasol obavou že nedobehnem tri kolá na štadióne. Všetci boli lepší...Tí lepší v tridsiatke už mali svoje bruško, svoje pohodlie a ja som práve prišiel behu na chuť. V tvrdých, ťažkých teniskách, v starých teplákoch. Po revolúcii som si kúpil prvé "maratónky", to bolo blaho pre nohy, boli ako vo vaťe, aká to len bola odmena pre telo a dušu. Potom už to bol zvyk - potreba, každý druhý deň cca 12 kilometrov, v každom počasí. Beh mi podržal psychiku aj v tých najťažších životných situáciách.

Ano, i já souhlasím s paní Kolářovou, přestože jsem již 35 let běžcem. Začínat s během po šedesátce není vhodné pro každého. Máme již svá zdravotní omezení a potíže, opotřebené klouby a šlachy. Jsou jistě výjimky, jistá paní Marie z Olomouce začala s během v šedesáti a stala se mistryní republiky, Evropy i světa! Ovšem chtělo to sebezapření a vydržet bolest. Sám jsem ji viděl běžet maraton s rukou v sádře! To nedokáže každý. Mám kamaráda, jenž běhá maratony i v osmdesáti letech. Ani mně nedělá potíže 10 či 20 kilometrů, ale rozhodně to nedoporučuji každému. A začínat podle receptů pana Škorpila? Má-li někdo chuť zkusit běh, zkoušejte to jen podle svých pocitů, každá kniha je zbytečná!

Raději půjdu na kolo nebo plavat než běhat. :-)