Ilustrační foto: pixabay.com

Ježíšek by měl chodit častěji

12. 12. 2019

Ježíšek je jediný fenomen, který lidi donutí se zastavit, uklidnit a podívat se okolo sebe na přátele a na rodinu a zjistit, že opravdu existuje láska. Nikdo u vánočního stolu přece nemůže nikoho nenávidět.

můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Faldynová 21.12.2019 21:32

On je rozdíl těšit se na Ježíška a pak ho zase uklidit do příštích vánoc a nebo poslouchat Ježíše celý rok. Já se přimlouvám za to druhé...Krásný rok s Ježíšem přeji všem, kdo to přijmou!

Soňa Prachfeldová 14.12.2019 13:34

Hanko, kéž by bylo více takových hezkých dnu, nejen na Ježíška. Tak si je udělejme, není to snadné, ale nekdy se zadari. Přeji šťastné a veselé Vánoce.

Hana Šimková 13.12.2019 15:24

Naďo také přeji a hlavně zdravíčko.

Naděžda Špásová 13.12.2019 14:40

Zapomněla jsem. Hanko, přeji krásné vánoce a do nového roku, pohodu štěstí a spokojenost. *******

Libor Farský 13.12.2019 10:04

Mé velké anóóó ♥

Hana Šimková 13.12.2019 09:54

Hani děkuji a tobě to přeji také.

Hana Rypáčková 13.12.2019 08:35

Hani, hezký Advent a Vánoce...

Naděžda Špásová 12.12.2019 17:01

Hanko, jako vždy, moc hezky napsané. Vánoce nemám ráda, takže je ani moc neprožívám. Přiznám se bez mučení, že cizího člověka bych ke stolu určitě nepozvala. :-)

Anna Potůčková 12.12.2019 11:39

Moc hezký článek a v době mého dětství patřila do naší rodiny také osamělá paní, která s námi bývala u štědrovečerního stolu. Měla sice rodinu, ale nějak na ni opomněli a k nám chodila moc ráda. A nás děti milovala - s dcerami jsme k ní chodili pak vyšibat na Velikonoce. Je to sice spousta roků, ale v naší paměti je velmi hluboko a stejně tak v našich srdcích. Pro nás děti to byla zkrátka "Naše paní". Takto jsme ji říkali, a takto se také ptali rodičů, zda dojede naše paní. Chodila k nám i několikrát týdně navečer na chvíli během celého roku

Zuzana Pivcová 12.12.2019 11:12

Haničko, Tvůj příspěvek se čte jako pohádka pro dospělé. Takhle by měly být pojaty vánoce.

Zpět na homepage Zpět na článek