Peníze a úspěch se v rodinách neodpouští

Já bych to neviděla tak ostře - jeden úspěšný, druhý lempl. Mám 3 syny. Nejstarší stále pracuje, ale není tak úspěšný, i když se snaží a není hloupý. Od dětství trpí hyperaktivitou a zůstaly mu charakteristické znaky - nesoustředěnost, zbrklost. Ale je vážně pracovitý, i jeho manželka. mají 2 děti a žijí "normálním" životem. Prostřední syn je klidný, rozvážný, neuspěchal pořízení dětí, oba s manželkou dost dlouho studovali a mají malé děti teď, když jim je 40. No, měli štěstí, mnohdy se to nepodaří. Snacha říká, že její manžel má prostě v životě štěstí a ona z toho žije. Nejsou žádní boháči, ale mají o dost více, než rodina nejstaršího syna. Nejmladší žije sám pro sebe. Pracuje, studuje, má plno koníčků, nic po nikom nechce. Chvála Bohu nejsou zatím vidět žádné velké spory. Ano, prostřední a nejstarší syn si pomáhají. Mladí pomáhají hlavně dětem - peníze na dražší kroužky, na vzdělání atd. Starší syn zase pomůže, když je potřeba. Pravda, bydlí v jednom místě, takže je všechno snažší. Já mám štěstí, obě snachy jsou zlatý holky. Ale pokud se tento vztah nepovede, je to děsivé. Některým lidem není dána empatie a mnohým chybí slušnost. Je to smutné. Moje sestra se starala o naši matku 15 let, z toho 10 let byla ležící pacient. Sestra je zdravotní sestra, pracuje v terénu, péče o staré nemocné lidi má v popisu práce. My, její sourozenci, jsme jí málo pomáhali, každý má svého dost, musí do práce atd. Nedala se srovnat naše pomoc a její každodenní péče. Takže matka na ni dala přepsat domek. Jednalo se spíš o pozemek, domek byl opravdu prastarý. Všichni jsme s tím souhlasili, až na jednu sestru. A ta se s tím nevyrovnala. Je to hodná holka, ale cítí se ublížená. určitě má velký kus pravdy, o matku se starala dřív, než si ji sestra vzala k sobě. Chtěla jsem, aby se dohodly, aby jí ta obdarovaná, když pozemek prodala, dala alespoň nějakou symbolickou částku - ne, nikdy. Co mám dělat? Když jedeme na návštěvu, ačkoliv obě bydlí v jedné vesnici, navštívíme jednu a pak druhou. Vyslechneme, odsouhlasíme. Ostatní sourozenci taktéž. Máme štěstí, že nikdo z rodiny není žádný nemakačenko a všichni se mají relativně dobře.

Taky naprosto souhlasím s Evou K.

Jsem pro pomoc v případě neočekávané nenadálé události, pokud dotyčný má aktivní zájem svoje problémy řešit. Ale podporovat lempla je podle mě blbost. Není povinností nikoho - ani rodiny cpát peníze, nebo jiné benefity lenochovi. Zvlášť, pokud má zdravé ruce ... Názor Evy K. je naprosto přesný.

Tyhlety spory moc nechápu.každý se má starat o sebe,rozumně sourozenci/příbuznému/přátelům pomoci. Ale mnohdy je v rodině černá ovce,nepovedenec morální,který by chtěl jen dostávat a brát a sám nic nedat.Jen výmluvy,trapnosti a ostudy.O někom takovém bych ani jako matka nechtěla slyšet,kdo chce kam,pomožme mu tam! a dále se již nezajímat. Typy "Libuše" zřejmě odmítají vidět realitu,což se jim nakonec jen vymstí.

Můj názor už vyjádřila Eva K. níže. Naprosto s ní souhlasím.

V případě Marcely se ani taky nedivím. Jestli se o všechno, co má, přičinila sama bez pomoci rodiny, proč by měla oddřít to, že její sestra staví barák? Kam jezdí na dovolenou, po tom jim taky nic není, oni jí to neplatí.

Paní Libuše má za ušima. Sama by se chaty zbavila a zároveň by pomohla sobě a méně úspěšnému potomkovi. Místo aby přemýšlela, kde je zakopaný pes toho, že jeden syn se umí postarat a jít si za svým cílem a druhý ten život nejenom proflinká, ale ještě za ním nic nezůstane, než ty dluhy a děti, které si akorát nadělal a to je všechno. Myslím, že starší syn vyjádřil svůj postoj adekvátně a adresně. Asi to dopadne tak, že matka chatu prodá, prachy rozdělí mezi sebe a zadluženého neúspěšného syna. Ten, jak si všichni umíme představit, je zase rozfofruje a zase bude na nule.

Zdravím, nejzdravější přístup je ten, že jsou sourozenci vychovaní k vzájemné solidaritě, pomůžou si, ale také hodnotí, jak si jejich bratři či sestry vedou a dovedou si říct i nepříjemné pravdy. Pokud jsou naživu i rodiče, tak i před nimi. Pomoc si zaslouží ten, kdo se dostal do problémů, ale aktivně je řeší, nikoli lempl a vyžírka. Já mám 3 sourozence, pomáhat si naštěstí nemusíme...v minulostijen malými výpujčkami při složitých životních situacích...a máme se navzájem rádi, nemáme si nic vyčítat. Dědictví po rodičích jsme si spravedlivě a za souhlasu všech s řešením rozdělili, zbytek- nějaké nemovitosti - společně spravujeme a navzájem konzultujeme. Jedině tak je možné udržovat dobré vztahy v rodině.

Každá samice ze světa zvířat nejvíce pomáhá tomu nejubožejšímu. Lidské samice to někdy přehánějí. To, o čem tady píšete, tedy ta solidarita, že ten bohatší by měl pomáhat tomu chudému, i když bohatší byl pilnější a svědomitější a chudý líný a nesvědomitý, není to náhodou problém celé generace a sociálního sytému v ČR? A co se týká vydědění. Není nic takového potřeba. Za svého života mohu dát komu chci co chci.

Mirku, souhlasím s Vámi. Souhlasím i s tím, že ten úspěšnější by měl pomoci, ale pouze jednou či dvakrát. Aby ten méně úspěšný měl možnost začít jinak a lépe. Ovšem pokud nechce a pomoci si neváží, tak to má tedy smůlu. Tečka.